Fotolovec | Fotolovy a jiné psaní

V.I.P. fotografování.

Ten den začal jako obvykle.

Mobilní budík řinčel do nedělního rána jako zběsilý. Notný čas předtím, já nevnímal. Po pracovní sobotě jsem byl unaven. Plánoval jsem probuzení na pátou ranní. Tak, abych do přírody vyrazil ještě za šera, před svítáním.

Krásy zimních nočních pochůzek.

Nový rok psal teprve pátý den z pomyslného ročního života.

Bylo pondělní ráno.

Po opětovném nabrání sil o svátcích Vánočních a střídmých oslavách Nového roku jsem byl opět nucen nastoupit v zaměstnání.

Jako naschvál jsem se, po půstu kdy nebylo po sněhu ani památky, to ráno probudil do bílé krásy.

Celé svátky meteorologové předpovídali příchod té mrazivé bílé nadílky.

Je pozdní večer, zimní čas. Venku zima, bílo. Kam zmizela všechna zeleň. Koloběh tak starý jako svět sám. Aby se na jaře pěkně zazelenalo, bílá studící pokrývka, dodávající vláhu je třeba. Na všem zlém je něco dobré.

Popíjím pravý anglický čaj, je mi dobře.

Díky archivu si znova připomínám příběhy fotografa zvěře.

Příběh tohoto srnce začíná již před dávnými časy, to když ještě bylo zelené obilí. Tak pojďme na něj, zafotolovit si.

Ještě na obloze vládly hvězdy, když jsem to sobotní ráno dík nelítostnému budíku protřel oči. Vstal jsem, otevřel okno a v pokoji se usídlila zima. Ne nadarmo se říkává, Svatá Anna, chladna z rána.