Na návštěvě u datlů.
Těžké dešťové mraky konečně odpluly. Namísto nich ovládlo oblohu slunce. Svými paprsky hřálo a sušilo po květnovém dešti skrápěnou přírodu. Prosvítilo i do pokoje a probudilo mne ze spánku po noční směně. Vstal jsem s dobrou náladou. Slunce dokáže vyléčit člověčí chmury a boly.
Kroměřížské vyprávění, nejen o topící se veverce.
Leďnáččí láska
Povídání o ledňáčkovi
Jarní slunce svítilo nad Mariánským údolím. Makadamovou cestou v dopolední špičce kráčely dvě postavy s podivnými zavazadly. Já s Honzou Ovesným, ruce ověšené stativy na krku fotoaparáty a pod paží jsem ještě k tomu vláčel Honzův fotostan. Konenčně jsme přišli na místo. A již při příchodu se nám ozval písknutím. Oběkt našeho pozorování a fotografování. Drahokam našich řek, ledňáček proletěl proti proudu meandrující říčkou.
Akce Skorec, seriál na pokračování
V pátek, na Boží hod vánoční, kolem oběda šedé mraky uvolnily svou náruč slunečním paprskům. Zastihla mě ta událost doma. Jen chvíle stačila k tomu, abych se v tento čas vydal na potulky za přírodou a jejími obyvateli.
Září bylo v půlce, počasí více než pěkné. Celou cestu z Brna svítilo slunce. S Lubošem Pasekou, mým kamarádem jsme mířili na Praděd. Naplánovány byly tři dny pobytu.