Akce Skorec, seriál na pokračování
V pátek, na Boží hod vánoční, kolem oběda šedé mraky uvolnily svou náruč slunečním paprskům. Zastihla mě ta událost doma. Jen chvíle stačila k tomu, abych se v tento čas vydal na potulky za přírodou a jejími obyvateli. Rychle jsem se oblékl, vzal si vše potřebné na fotolovecké výpravy a před jednou hodinou jsem vyrazil.
Tentokrát moje kroky vedly za obyvateli potoků a řek – skorců vodních. Tento vodní kos, jak se mu přezdívá, mě učaroval. Sbarvením je celý černý, jen náprsenku má sněhově bílou. Zavalitějších tvarů a krátkého mírně vztyčeného ocásku. Nožky má silné, uzpůsobené pobytu ve vodě. I celé jeho tělo je vzorovým příkladem jak si příroda dokáže poradit. Je to totiž jediný pěvec, který se umí potápět a pod vodní hladinou obstojně i chodí. Jeho mastné peří mu to dovoluje. Loví larvy a všelijaký vodní hmyz, ukrývající se pod hladinou mezi kameny. Tolik v krátkosti o skorcovi vodním, toho času ještě Ptákem roku 2009.
Vraťme se zpátky k výpravě.
Autobus městské hromadné dopravy jel hned a tak jsem za necelých deset minut od odchodu z domu mohl kráčet po makadanové cestě Mariánským údolím.
Spěšným krokem, abych v moje místa dostál ještě za světla. Zimní čas je totiž znám svým krátkodobou sluneční aktivitou a tak už ve čtyři hodiny odpoledne bývá šero.
Věru pěkně se mi kráčelo zimní přírodou. Měl jsem opravdový pocit, jako kdyby bylo ve vzduchu jaro. První zástupce vodních tvorů, se kterým jsem se setkal, byla slípka zelenonohá. Spočívala na větvi osiky několik metrů nad hladinou Říčky. Ze stráně, kudy se zařezávala cesta byl na slípku pěkný pohled. Fotoaparát jsem nakonec nechal ještě odpočívat v brašně. V místech kde se od makadanové cesty oddělovala pěšina klesající šikmo dolů k Říčce jsem navázal na tuto. Vedla mě až přímo k potoku. Nedaleko odtud jsem v květnu toho roku objevil skorcovo hnízdo, u kterého jsem potom ztrávil mnoho příjemných chvil. Pod maskovací sítí jsem sledoval, jak staří létají s potravou. Pro svoje obydlí si vybrali dobré místo. Pod převislým břehem mezi kořeny. Já tak mohl pouze sledovat přílety. K hnízdu samotnému se mi podařit nedostalo a nechtěl jsem násilím vyrušovat tyto krásné ptáky. Protože skorec vodní se celoročně zdržuje na svém území, předpokládal jsem i ten den, že se u potoku bude nacházet. Propátrával jsem pozorně zrakem vodu i okolí, ale neobjevil jsem jej. Vydal jsem se tedy proti proudu a vystoupal na hráz první nádrže. Rázem se mi otevřel nevšední pohled. I přes teploty které se pohybovaly na prosinec nebývale vysoko nad nulou, hladina byla uzamčená v ledový krunýř.
Z ledu se vlivem vysokých teplot odpařovala voda a ta vytvářela magickou přízemní mlhu nad celou nádrží. Nad touto mlhou byla vcelku jasná obloha. Pár náladových snímků pro vykreslení atmosféry jsem exponoval a pokračoval dále. Nic totiž ještě nebylo straceno. Míst kde mají skorci svoje teritoria znám více. Prošel jsem i druhou nádrž a když jsem minul i chatu Muchova bouda zvolnil jsem krok. Za umělými vodními nádržemi opět teče bublavá Říčka. Tato moje srdce též uchvátila. Malebně se klikatí v údolí zalesněných dubových strání, z kterých se ještě před dvaceti lety daly uslyšet podzimní koncetry jelení zvěře... Makadanová cesta vede přímo kolem toku a tak i z ní se dá pozorovat při tiché chůzi život. Potůček příjemně bublal a u jednoho splávku na břehu pod kořeny cosi upoutalo moji pozornost. Byl to střízlík obecný, malého vzrůstu, ale čipera od narození! I v zimě aktivní ptáček s jeho charakteristicky položeným ocáskem a cvrkotem sledoval nezvaného hosta v jeho okrsku. Na malý moment mi zapózoval, ale na dobrou fotografii byl příliš daleko. Rozhodl se odletět. Proti proudu nízkým letem zmizel mi z dohledu. Pokračoval jsem tedy v hledání skorců i já.
I z jiného důvodu. Hledal jsem vhodné místo pro umístění hnízdní budky pro tyto potápěče. Nejen že jim tímto pomůžu při hledání obydlí, když se vše podaří tak si je i nafotografuji přímo na hnízdě. Samozřejmostí je postavený kryt, který nebude hnízdící ptáky rušit. O nafotografování skorců vodních sním již nějaký ten pátek. A vyvěšená polobudka by byla polovičním základem k úspěchu.
Kráčel jsem podél toku a na klidných místech, kde jak Říčka teče pomaleji tak i cesta s kráčejícími turisty je dostatečně vzdálena, objevil jsem několik míst, kam bych záhy v lednu umístil polobudku pro základ domáctnosti skorcových. Vhodná místa se nacházejí pod padlým kmenem stromu, anebo pod hustými kořeny břehu. Věděl jsem, že právě tady někde se skorci vyskytují. Při svých potulkách je na tomto úseku často potkávám.
Najednou mě zaujal pohyb. Ve vodě to žbluňklo a se známým pískotem se od hladiny odlepil černý ptáček, který si to už už nízkým letem mířil proti proudu pryč. Nebyl jím nikdo jiný než skorec. Radost mnou prostoupila. Tak tady přece jsou, veselil jsem. Chvíli potom proletěl i druhý. Tedy párek. Pokusil jsem se k prvnímu skorci přiblížit. Nastal fotolov. Přikrčen a využívaje kořenů jsem se přibližoval. Na poměrně velkou vzdálenost pak sledoval skorce, kterak komicky poskakuje, stojíc přitom nožkami na malém kamínku vyčnívajícím nad hladinu. Vyhlížel tak svou kořist. Jako balzám na duši působilo moje sledování malého lovce přes hledáček fotoaparátu. Vždy jsou to neopakovatelné chvíle. Záhy ale, po mém neúspěsném tichém přibližování skorec poodletěl za zátočinu. Ještě obezřetněji jsem se tedy vydal za ním. A již mi byl nadohled. Jako místo pro pozorování si vybral kořen stromu při břehu. Vyrušil při tom střízlíka, který se vydal od něj po proudu a proletěl kolem mě. Vyfotografovat se mi ho však pro rychlost nepodařilo. A nakonec, věnoval jsem se skorcovi a nechtěl na sebe zbytečně prudkými pohyby upozorňovat. Skorec poté slétl přímo na vodu, kde si sedl na vyčnívající kámen. Opět svými komickými pohyby vyhlížel kořist, a co chvíli zmizela jeho hlava pod hladinou. Využil jsem kmene stromu a nepozorovaně se přikradl blíž. A povedlo se. Stačil jsem pořídit tři snímky skorce vodního. Na žalostné podmínky, kterými bylo iso 500 a čas 1/25s se jeden snímek vcelku vydařil. Byl jsem rád, že skorce po dlouhé době mám zachyceného ale hlavně, že jsem objevil jeho okrsek a tak umístění polobudky do těchto míst nebude na škodu.
Když nezahnízdí skorec, nastěhuje se konipas. Oba druhy, bílý i horský se na Říčce hojně vyskytují.
O pokračování akce Skorec vás samozřejmně budu informovat.
Pokud zítra, tedy 26. 12., bude pěkné počasí, chystám se na ona místa s maskovací sítí, nafotografovat ještě lepší snímky lovících skorců a hlavně pobýt nepozorovaně v jejich přítomnosti kus dne.
Je tak dost možné že pokračování ze zážitků s potápěči se dočkáte už zítra.