Srnčí přízrak

Večerní procházka.

Na začátku srnčí říje jsem si udělal malou pracovně týdenní pochůzku revírem. Už byl večer a já se pomalu vracel po polní cestě.Zatím jsem nic moc neviděl, ty dny bylo velké vedro a tak srnčí a jiná zvěř vycházela z loží v stínech lesa až později. Doufal jsem v prasata, koneckonců byl jsem v oněch místech, kde jsem se setkal s vodící bachyní.

Už bylo osm a náhle v lese přede mnou cosi zapraskalo. Strnul jsem na cestě a čekal, co se bude dít. Z lesního přítmí přes cestu do lánu pšenice přesadil kus srnčího. Poznal jsem v něm srnce. Mladý špičák. Nezjistil mě a tak v poklidu pokračoval v lánu a dokonce směřoval i ke mně. Za ne dlouhou chvíli z těch samých míst vyloupl další kus. Srna. Zareagoval jsem, ač nebylo světlo, zkusil jsem se srnou táhnout a exponoval jsem. V ten moment vznikla tato zajímavá fotografie. A srna? Nenechala se rušit. V koleji pokračovala za mladým špičákem, který si ji, když se potkali, očichal větrníkem. Zkusil jsem je přišoulat, ale nepochodil jsem, dva milenci přítomnost cizího vetřelce zjistili a s varovným bekáním srnce odběhly dál do lánu...