 Je pozdní večer, zimní čas. Venku zima, bílo. Kam zmizela všechna zeleň. Koloběh tak starý jako svět sám. Aby se na jaře pěkně zazelenalo, bílá studící pokrývka, dodávající vláhu je třeba. Na všem zlém je něco dobré.
Popíjím pravý anglický čaj, je mi dobře.
Díky archivu si znova připomínám příběhy fotografa zvěře. |
 Jelení říje 2008.
Jeseníky, Chata Barborka, 27.9. 2008
Já jihomoravák přijel jsem do těchto kouzelných hor již potřetí. A pokaždé se stejným elánem. |
 Příběh tohoto srnce začíná již před dávnými časy, to když ještě bylo zelené obilí. Tak pojďme na něj, zafotolovit si. |
 Ještě na obloze vládly hvězdy, když jsem to sobotní ráno dík nelítostnému budíku protřel oči. Vstal jsem, otevřel okno a v pokoji se usídlila zima. Ne nadarmo se říkává, Svatá Anna, chladna z rána. |
Dnešní povídání o zvěři v přírodě začíná jedno horké čtvrteční odpoledne.
Po pracovním vypětí utahaný, nechtělo se mi vůbec někam vytahovat paty. A ještě ke všemu někam za zvěří. Jen tak jsem odpočíval. |
 Setkání pří ranním světle.
Bylo září.
Pár dní před odjezdem za jeleny do jesenických velehor jsem si musel ještě obejít revír. |
|
U strakapoudů  |
|
Vítám vás v mém blogu. Sice už tato vymoženost existuje již několik let, ale já do ní zabrousil teprvé nyní. Dovolte abych se představil. Jmenuji se Radim Kalivoda a před dvaceti čtyřmi roky jsem se narodil v městě Brně, kde jsem našel i svoje zaměstání. Mezi moje záliby patří fotografování, psaní, četba knih - literatura faktu, cestopisy, knihy o přírodě a podobné. Můj blog se bude věnovat především fotografii. Ale i jiným tématům, která mně třeba právě tíží, no uvidíte,přečtete si. Co fotografuji? Především na prvním místě je příroda a zvěř. Té věnuji všechen volný čas, pokud je jen trochu přijatelné počasí pro fotografování. Příroda je moje velké odreagování a utíkám do lesních samot před dnešní civilizační dobou, před stresem, honbou po všem materiálním. V mém věku a v dnešní době to není moc normální. Většina mých vrstevníků vyhledává alkoholické stánky, baví se do noci po diskotékách při ohlušující hudbě, sahají ke drogám a Bůh ví k jakým neřestem. Když je kritizuji slyším povětšinou že si chtějí užít než bude pozdě. Já si ale taky užívám. Po svém. Chodím po loukách, polích a lesích, vychutnávám čerstvý vzduch a fotografuji ten všemožný život v naší přírodě. To by bylo pár slov úvodem. Přibudou sem fotografie, příběhy, články. Ať se tu cítíte dobře. Váš Radim KALIVODA  |
 Celý můj příběh začíná ještě v hluboké noci, kdy ještě neděle byla mladá. Probudil jsem se. Zpocený. Zdálo se mi totiž že už mám stávat, že již je čas. Nahmatal jsem ve tmě mobil, a zeleně podsvícený displej mi zasvítil do obličeje. Čas ukazoval dvě hodiny v noci. Teprve až nyní jsem se pomalu uklidňoval. Otevřel jsem okno a zjistil jsem že je jasno. Výborně, děkuji, snad to vydrží do rána. |