Jelení říje 2012

Mé milované hory. Vypínají se na dosah města Bruntálu. Nikdo jim nevezme jejich nepřehlédnutelnou dominantu – horu Praděd s vysokou věží. Snad jen chamtivá mlha může moderní chloubu nejvyššího vrcholu Moravy skrýt před zraky zvědavců. Ta když má svůj den, na horách je nevlídno. Má Jeseníky ráda, tato tajemná dáma, oděná v bílý závoj. Svoji lásku severomoravským horám vyznala i v den před svátkem svatého Václava. I když cestou z jihomoravské metropole nebe nabízelo krásně modrou oblohu, jen jsem vystoupil z autobusu na sedle Hvězda, viselo ve vzduchu plačtivo.

Jelení říje 2013, část první s podtitulem Mokré peklo.

Nastal zas čas jeleního milování. Už od půlky září koncertují v Jeseníkách trubači na slovo vzatí, mistři svého oboru, jeleni lesní, aby oslavili příchod podzimu a zároveň za chladných nocí řekli své ano, narozdíl od člověka, ne jedné něžné polovičce, nýbrž celému harému laní. Tak jako fotograf paparazzi loví slavné osobnosti, chtěl jsem býti já zase u svých jelenů. Vlastně se mi to ještě nikdy nepodařilo, být jim blízký a pořídit obrazový dokument ze svatby králů lesa. Však mnohokrát už jsem jim byl téměř nadosah a jednou se to přece musí podařit!

Od škodovky ke kudlance.

Příběh neuvěřitelné smůly, mixované na konci se špetkou štěstí se odehrál v září. V druhé polovině měsíce, v němž vyměňuje příroda barvy ze zelené za rezavou a v horských hvozdech po nocích slaví svatby jeleni. V mých milovaných Jeseníkách právě začínali s hrami lásky, za nimiž stojí prostý pud, ten o zachování rodu. Nejsou to žádní tichošlápkové. Impozantní troubení dělá jelení říji tu nejpřitažlivější ze všech říjí v živočišné říši. Kdo jednou mohl zaposlouchat mistry muzikanty při podzimních koncertech, dá mi za pravdu, že ho chce slyšet stále, rok co rok, jen těžce na jelení svatbu čekává a nejraději by byl rád, troubili by celoročně. Jenže přírodní zákony se obejít nedají. Ještě štěstí, že jsou nastaveny dobře.

Samička ledňáčka říčního, familierně pojmenovaná Rozárka

Sameček ledňáčka říčního, familierně pojmenovaný Honza

Jak šel čas s ledňáčky říčními.

Milí čtenáři, v letošním roce jsem si dal za cíl věnovat se ledňáčkům říčním co nejvíce a přitom je co nejméně, ba vůbec! nevyrušit, abych je mohl pozorovat v jejich přirozeném prostředí a s přirozeným chováním. Kromě pořizování filmového materiálu za celou dobu pozorování jsem si dělal poznámky, které v časosběru níže uvádím. Mapují tak celý průběh hnízdění, počínaje příletem na hnízdiště, tokem, pářením až k sezení na vejcích, krmení mladých a následné vyvedení mladých a v rámci několika (doufejme) budoucích úspěšných sezón ledňáččích hnízdění bude mít určitou vypovídající hodnotu. Již nyní například vím, že po letech 2009, 2010 a 2011 a po letošním roce mohu s klidem čekat ledňáčky v poslední březnové dekádě. Velké poděkovaní patří dvěma mým kolegům a jedné kolegyni, kteří v ledňáččím království trpělivě čekali, když jsem já třeba nemohl. Nejen že pomohli dobré věci - trpělivě monitorovali každé chování ledňáčků, čímž dali vzniknout ucelenějšímu pohledu do ledňáččího života, ale taky si sami z pozorování odnášeli krásné zážitky. Co se týče letošního roku, je mé věnování se ledňáčkům rekordním. Od března, kdy se na potoce objevili, jim patří většina mého volného času. A žádné minuty, jež jsem u nich pobyl, nelituji. Pravdou je, že už mne to trochu v této chvíli (polovice července) unavuje, ale musím(e) vydržet do konce, abychom přinesli kompletní a ucelený pohled na průběh hnízdění ledňáčků říčních.

Pěknou zábavu při čtení přeje Radim Kalivoda.    

Pozorovatelé: Radim Kalivoda, Jana Vališová, Zdeněk Mojžíš a Štěpán Uhřinec

Legenda: Pokud bude na konci každého jednotlivého zápisu u jména pozorovatele (F), či (V), značí to, že z tohoto pozorování jsou i fotografie (F) nebo video (V)

Písmena F a M za údaji o krmení: F - female (samice), M - male (samec)

Písmena ad za údaji o krmení a jiné: ad - adult (dospělec), Juv. - juvenilní, mladý pták

26.3. 2013 Úterý - Pozorován poprvé ledňáček - samec. Zdržuje se cca 2km od hnízdiště. Jana Vališová

27.3. 2013 Středa - Pozorován ledňáččí samec. Cca 2 km od hnízdiště. Ještě leží sníh. (F) Radim Kalivoda

2.4. 2013 Úterý - Pozorován ledňáček (viděn krátce - bez určení pohlaví) Stále na stejném místě. Ještě leží sníh. Radim Kalivoda

5.4. 2013 Pátek - Pozorován ledňáček (viděn krátce - bez určení pohlaví, však domněnka, že se jedná o samici) Radim Kalivoda

6.4. 2013 Sobota - Poprvé potvrzena ledňáčcí samice. Aktivita ledňáččího páru připomínající tok - vzrušené pískání a honění, stále stejná lokalita, zdržují se cca 2 km od hnízdiště. (F) Radim Kalivoda

Střípky ze srnčí říje 2013.

Říje. Magické slovo, jež nenechá klidným žádného z pravověrných milovníků přírody. Zamyslím-li se nad důvodem, proč tolik přitahuje čas lásky, ať již naší nejběžnější zvěře srnčí, či svátek milování královské jelení zvěře,

Zázraky života.

To jitro už od samého počátku rozhodně nepřálo chladu. Přišla první letní vedra. Ve vzduchu vládlo lepivé dusno, pondělní noc uprostřed šestého měsíce se dala nazvat tropickou. Přesto mne to lákalo k návštěvě azurových klenotů k Zlatému potoku. Předešlého dne totiž ke mě dorazila dobrá zpráva od kamarádky Jany, jež se mnou, Zdeňkem a Štěpánem monitoruje inkognito - z krytu - průběh hnízdění ledňáčků říčních. Zvěstovala mi vylétnutí prvního mladého rybaříka. Vše utvrdila krásnými fotografiemi mladičkého ledňáčka.

Na skok k novopečeným ledňáččím rodičům.

Psal se poslední májový čtvrtek a když odpolední nebe nabízelo přívětivé počasí, sbalil jsem dalekohled, psa a vyrazil na návštěvu k mým oblíbeným klenotům našich řek - ledňáčkům. Naposledy jsem u nich pobyl před pěti dny a ještě seděli na snůšce. Za týden se ale mohlo už mnoho věcí změnit, uvažoval jsem. Přešlo pár bouří, ale kryt stále stojí a umožnil mi opět sledovat ledňáččí žívot z bezprostřední blízkosti.

Svědkyní na ledňáččí svatbě...

Poslední dubnové sobotní ráno nezačalo moc slibně. Při příchodu k azurovým ledňáčkům jsem nejprve uviděla pobořený kryt, v němž říční klenoty spolu s Radimem a Zdeňkem sledujeme. Napadlo mně, že naši pozorovatelnu povalil nějaký vandal. Ti se najdou vždy a všude. Nemohla jsem hned prověřit situaci, neboť na větvi přímo před povaleným krytem seděla ledňáččí samička. Je to její oblíbené stanoviště, ráda na větvi odpočívá, či se čistí, anebo velmi ráda přijímá rybku od jejího partnera. Co naplat, musela jsem v tichosti v povzdálí čekat, až ledňáččí slečna odletí, abych mohla nepozorovaně ke krytu. Po chvíli skutečně samička, jíž jsme pojmenovali familierně Rozárka, odletěla za hlasem samce o kus dál za meandrem Zlatého potoka.

Na skok k ledňáčkům.

Opožděné jarní tání postihlo i naše údolí. Ještě dříve, než se jindy nevinně tekoucí Zlatý potok proměnil v dravý proud beroucí vše, co mu přišlo do cesty, jsme s kamarádem Zdeňkem čekali v krytu u ledňáčků. Samička sedala sto dvacet centimetrů od maskovaného stanu, v němž jsme s němým úžasem obdivovali každý detail ledňáččího těla. Zdálo se nám v tu chvíli, že tato sezóna začíná hodně dobře.

Dobré skutky.

Stalo se při středeční dopolední návštěvě u ledňáčků. Chtěl jsem si z povzdálí ověřit, zda jsou na hnízdišti a zaposlouchat jejich hlas při prudkých honičkách v právě probíhajícím toku. U hnízdiště mne však čekal nepěkný pohled. V bezprostřední blízkosti stěny s norou, nad ní v lese křepčily a ševelily malé děti. Nedaleko měly dokonce přehozenou celtu.