AKTUALITY BLOGU:

8.3. 2018 Čtvrtek Tak jsem tu přátelé opět dlouho nic nenapsal. Moc se omlouvám všem mým čtenářům. Snad alespoň potěším ty, kterým se líbí mé fotografie. A ukáži vám, že se mi konečně v listopadu minulého roku ( ano, to je novinka :-D ) podařilo vyfotit rysa na fotopast. To co se podařilo už dávno jednomu z nejlepších fotokamarádů Honzovi Ovesnému to se mi konečně po dlouhých letech splnilo :-) Mám svého vytouženého rysa. Ale jen uplnou čirou náhodou, na záběrech jsem musel projít 2000 fotografií, mezi kterými byla jen tato jedna rysí návštěva. Krom ní ještě 2x poctila návštěvou liška. Fotopasti se mnou moc nekamarádí, většina z té hromady záběrů, než se mi zaplnila karta (takže tam klidně po zaplnění rys mohl projít a já už se to nedozvím), byla způsobena stíny stromů, sněžením či větvemi, které se mi pod tíhou sněhu dostaly do záběru, i když jsem tyto větve při instalaci nastavil k mé spokojenosti. Holt chybička se vloudila. Nyní už jsou nejspíš na fotopasti vybité baterky a opět asi plná karta. V posledním měsíci jsem vůbec neměl kdy se k ní podívat, neboť jsem onemocněl a teprve nyní se dostávám pomalu do formy. Předemnou a Honzou je tok jeřábků, snad se nám podaří po letech vyfotografovat tento vzácný lesní kur, čímž zúročíme mnohaletou snahu, hledání, stovky nachozených kilometrů... Nafotografovat jeřábka lesního, dobře, na snímek do knihy je mým letošním snem. Mimo to i vyfotit si a setkat se se skokanem ostronosým, v jeho svatebním modrém šatu, taky s modrankou karpatskou, nafotit roháče... Inu, příroda mě fascinuje jako celek. Každý její obyvatel, od rostlin, až po medvěda. Pokud jde o tuto naši největší šelmu, tak chystám vložit na svůj kanál Youtube v nejbližších dnech nahrát několik videí medvědů, které se mi podařilo nafočit o loňské medvědí říji na Slovensku :-) Trochu mě v tom zpracování videí limituje můj dosti zastaralý počítač, ale všechno bude... :-) A konečně, pokud budete chtít, můžete se podívat na mé nejlepší fotografie, v současné době mám ve fotobance Klubu fotografů přírody, jehož jsem členem, asi 250 fotografií. Tímto zdravím všechny členy, kteří zavítají na mé stránky a těším se na shledání s vámi, no bohužel kvůli nemoci to na posledním setkání nešlo :-( Mějte všichni krásné jaro a přeji všem spoustu zážitků spojených s pobytem v přírodě :-) Váš fotolovec Radim Kalivoda 

3.1. 2018 Středa Vkládám sem jednoho nádherného otakárka fenyklového, nejen pro Honzu z Knihy návštěv, ale pro všechny milovníky přírody :-) Ať se vám (tu) líbí :-) Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda

1.1. 2018 Pondělí Jak na nový rok, tak po celý rok :-) Všem vám přeji šťastný nový rok a ač je to k nevíře, napsal jsem svůj nový příběh. Jmenuje se O sněhulích a o setkánícha najdete jej v rubrice Příběhy z lesů. Zároveň vám tu vkládám další čerstvou fotografii kachničky karolinské z Kroměříže. Ať se vám tu líbí :-) Váš Radim Kalivoda.

24.12. 2017 Neděle PF 2018 Tak nám ten rok zase tak neuvěřitelně rychle uběhl a máme tu zase Vánoce a co nevidět, Nový rok. A já tu nemám za ten celý rok žádný příběh. Až se trošku stydím, protože na blog psané texty patří. Těm, kdož jsou na mých stránkách věnovaných fotolovech a psaní o přírodě poprvé, bude ta stovka příběhů, jež je tu k přečtení, přebohatá. Pravidelné hosty ale asi zklamu. Věřte, že mě fotografování přírody stále baví a moc rád se toulám našimi lesy, lukami a háji, ve všech ročních obdobích. Někdy s foťákem na krku, mnohdy taky bez něj, jen tak na lehko, to když si obeznávám různá místa a hledám přírodní obyvatele. Mám toho v hlavě hodně, i letos. Mými sny je vidět naživo a dostat před objektiv rosničku zelenou, vyfotografovat obstojně tajemného kura jeřábka lesního, z motýlů pak batolce duhového a jiné... Rád fotím přírodu, jako celek. Tak uvidíme, co vše se mi vyplní a co zůstane opět napřesrok jen v hlavě... těším se též na další příjemné setkání s kamarády, jakými jsou Marek Mejstřík či Honza Ovesný, kteří mě nikdy nezklamou. Jako důvod, proč nepřibývá článků uvádím pendlování mezi prací, kterážto mě zasměstnává vždy plných 12 hodin ať už přes den, či v noci a taky renovace osobního automobilu Škoda 120 L. Viz foto. Ale na přírodu si najdu vždy čas a zážitky mi utkvívají v hlavě, jen s nimi někdy musím "na papír" :-) Myslím, že třeba takový příběh, jak mě infarktově vystrašil "medvěd", či jak jsem letos poprvé díky Markovi mohl zažít fascinující jelení říji v divočině jeho království, to by jste si určitě rádi vyposlechli, respektive přečetli :-) Zatím ale příjměte odemne několik snímků, které se mi v letošním roce podařily. A nebojte, na blog jsem nezanevřel. Mějte všichni KRÁSNÉ VÁNOCE a ŠŤASTNÝ NOVÝ ROK 2018! Váš Radim Kalivoda.

Zajíc polní, mladý ušáček.

Datel černý, samice i samec.

Martináč hrušňový

Otakárek ovocný

Laň jelena lesního, Javorníky

a moje škodověnka, která mi dává hodně zabrat, ale když už jsem jednou začal....

24.12. 2016 Sobota Vánoce 2016. Jak ten čas letí, neuvěřitelně. Dávám zase vědět, že žiji a fotím přírodu :-) Tedy, teď momentálně jsem nejspíš plachou faunu dofotil, odešel mi motorek autofokusu u Nikkoru 300/4 AF-S a teď se z objektivu stal manuální. Oprava bude provedena až objektiv dovezu do Vídně a nebude z levných. Můj oblíbenec pracoval velmi dobře celých 9 let, koupil jsem jej v Telči z druhé ruky jako nový v květnu 2007. Ale příroda, to není jen zvěř a ptáci, ale i obojživelníci, plazi, rostliny... a to vše se dá fotografovat makroobjektivem, krajinky pak širokoúhlým objektivem. Takže s focením nekončím, milí čtenáři :-) Dávám vám sem moje Vánoční přání a ještě několik snímků z poslední doby. Více fotografií můžete vidět na mém profilu ve fotobance Klubu fotografů přírody, na jehož stránky se dostanete z mých odkazů vlevo... Snad bude rok 2017 více přát psaní příběhů o přírodě a fotolovech... :-) Mějte se všichni krásně. Váš Radim Kalivoda.

15.9. 2016 Čtvrtek Stalo se téměř nemožné, přátelé. Přidal jsem na blog příběh s názvem Předříjové Jeseníky, v němž píši o mé poslední návštěvě mých nejmilovanějších hor. Najdete jej v rubrice Příběhy z lesů. Tak přec ještě dokážu sepsat nějaký text :-) Přiznávám, že poslední čas na to nemám vůbec čas. Což je možná škoda. No věnuji se jí, Škodovce. Ať se vám příběh líbí a koleno, které jsem měl namožené z poslední tůry už je v pořádku a tak si přeji opět navštívit hřebeny s touhou vidět jesenického jelena. Zatím posledním fotoúlovkem, který se mi podařil, je tento kameňáček pestrý z 31.8. od břehů Nových Mlýnů. Chystám i o něm napsat. Zatím však jen snímky. A přeji vám všem mým čtenářům, pravidelným, či těm, jež můj blog právě objevili, příjemný podzim a fotografům přírody povedenou Jelení říji! Brzy zde naviděnou! :-) Váš Radim Kalivoda.

9.5. 2016 Pondělí Přidal jsem do Příběhů z lesů krátké povídání o pěkném setkání s bažantí rodinkou, kterou se mi podařilo nafotogtafovat v sobotu po práci :-) Zítra, tedy vlastně dnes - je právě 0:19 h - se na ně pojedu podívat za ranního sluníčka :-) Vím, moc nepíši. Ale nějakých 100 příběhů do nějaké knížky mám... :-) Ovšem tento blog nechci nechat v propadlišti dějin. Ledňáčci už sedí a letos i když není moc čas, tak jsem na nich jednou byl, v krytu jsem prožil nádherné chvíle s mými ledňáčky. Přidávám sem ledňáččí pár a mějte se krásně všichni. Více fotek najdete ve Fotobance na Klubu fotografů přírody. Přiznávám ale, že fotím čím dál míň. Asi to tak cítím. Dost mě zaměstnává práce a renovace Škody 120 L

23.3. 2016 Středa Tak tady je, nejmenší sovička v Evropě. Jmenuje se kulíšek nejmenší, kuvičok vrabčí, Glaucidium passerinum a je opravdu velikosti vrabce. Snímek pochází z mého druhého vizuální setkání z včerejšího dne s kamarádem Stanislavem Fridrichem. Chtěl mě "naštvat" a doma na noťasu mi ukazoval jiné, luxusní fotky kulíšků. Odvracel jsem od nich pohled, nebo bych opravdu mohl vyhodit foťák s tímto dílkem. Je dokumentační, ale je MOJE. A zážitek to byl! A ne vždy vše výjde tak, jak si člověk usmyslí - že si prostě vyjede ráno, třebaže o dvě hodiny později kvůli zaspání, z Brna do Jeseníků na kulíška. Nuže a přece se povedlo. A nejen ranní setkání s vysněným kulíškem, ale i celý den, kdy jsem byl třebas svědkem, kterak srnec mete přímo na mě (dopadlo to dobře, uhnul, fotky už moc ne, byl to fofr) zakončený traktorem a když už jsem věřil, že budu spát v lese, pískáním a pozorováním dalšího kulíška. Pokud budu mít náladu, tak nějaký příběh nejspíš vznikne :-) Tak ať potěší, oči milovníků přírody - aneb, alespoň krátké pojednání o tom, že žiji a stále fotím :-) A v příbězích z lesů mám nový kratičký článek o malém mokřadu v lese :-) Na fota se dívejte do mojí fotobanky na Klubu fotografů přírody a ještě snad už brzy udělám svoji novou fotogalerii. No, zatím ta fotobanka. Tam je též na co koukat myslím :-) A mám nový fotokryt a začíná sezóna ledňáčků. Tak věřím, že se s nimi zase setkám, dnes je krásně jasno a mám volno, takže půjdu na obeznání do jejich království. Těším se na mé nejoblíbenější opeřence, na jejich radostné pískání a zářící azurová peříčka :-) Neztrácím elánu, nebojte :-) Jen ta práce mě dost zaměstnává a taky renovace škodovky.... mějte se pěkně všichni a krásné jaro vám přeji :-)

24.12. 2015 Středa Veselé Vánoce a vše nejlepší do roku 2016 přeje všem čtenářům mého blogu Radim Kalivoda. 

6.11. 2015 Pátek Pěkný listopadový den přeji všem čtenářům, jak ten čas neuvěřitelně letí. Tento rok mi hrozně rychle utekl. Ohledně focení to bylo jako na houpačce, ale spíš se mi nic moc nedařilo. V měřítku fotek výstavních, nějaké ty dokumentační snímky vždy cvaknu při toulkách přírodou. Nebojte, doma nesedím. Ale trochu mě zmáhá práce, dvanáctihodinové směny a ještě k tomu dojíždění na chalupu a práce tam... do lesa se, přiznám, dostávám míň, než tomu bylo před deseti lety, kdy jsem s focením začínal. Letos jsem si vytyčil cíl - vyfotit v Jeseníkách jelena v říji. Bohužel, štěstí nepřálo. Jen jedno setkání s jelenem, ale v čase kdy jsem s sebou z nějakých nevysvětlitelných důvodů nechtěl tahat foťák.... Za největší úspěch podzimu považuji objev jeřábka lesního. Tedy, dvě výpravy po sobě jsem ho viděl na stejném místě, že bych jej potkával pravidelně ale nemohu říci. Vše se snad změní až napadne sníh a půjdou lépe číst stopy v bílé peřině. Chci si svého jeřábka vychodit. Takže mapuji lokalitu a těším se na jarní tok. To budou aktivnější a já snad do jara obeznám jejich oblíbené místa. A dá li Diana, bohyně lovu / fotolovu, tak si z mých nejmilovanějších hor odvezu snímek vzácného lesního kura. Držte mi palce. Co se týče psaní, mám jediné štěstí. Na blogu je něco kolem stovky příběhů z lesů, což není málo. Kdybych se do toho pustil a trochu je upravil - v začátcích mého psaní jsem tak činil jinak, postupně se můj styl vylepšoval... ale netvrdím, že v posledních příbězích je dobrý... To musí koneckonců posoudit čtenář... Takže zkrátka na nějakou knihu už by to bylo. :-) Něco nového nevím zda přibude, neboť po práci unavený psát prostě neumím a ve volnu fotím, nebo dělám něco jiného, jen ne psaní. Možná zažívám nějaký útlum, ale při přemýšlení nad dnešním textem mi dochází, že mě ťukání do klávesnice ještě stále baví, stále mě naplňuje, touha něco sdělit. A psát o přírodě nejen lidem, jimž je třeba vzdálenější... Jak se blíží konec roku, nachystám článek proložený těmi nejlepšími snímky roku a ke každému napíši krátký příběh. Snad bude o čem psát. :-) Ale teď ať už mluví za mě fotografie. Několik z poslední doby jich tu pro vás vkládám. Děkuji že mi zůstávate věrní. Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.

Kachnička mandrarinská, řeka Bystřice, Olomouc

Káně lesní, pastviny u Slezské Harty.

Poštolka rudonohá - samice, olomoucko.

poštolka rudonohá - samec, olomoucko

27.7. 2015 Pondělí Ať je to k nevíře, přidal jsem nový článek :-) Je v rubrice Příběhy z lesů a jmenuje se Motýlí anabáze na Mohelenské stepi.Snad potěší milovníky přírody. :-) Žádný zázrak to není, ale můj blog zase žije :-) Pěkné léto všem přeje váš píšící fotolovec Radim Kalivoda. 

1.6. 2015 Pondělí Přátelé, věru dlouho jsem tu nic nenapsal. Dnes napravuji a nechci, aby tento blog skončil v propadlišti dějin. Omlouvám se všem, kdož odemne čekají příběhy z fotolovů. Zatím žádné nové nemám. Dost mne totiž zaměstnává zaměstnání. Moje dvanáctihodinové směny nejsou žádnou výhrou, mnohdy pracuji tři dny za sebou a pak mám dva dny volna. Ale nedá se nic dělat, dnes si člověk nemůže moc vybírat. Po denní dvanáctihodinové směně obvykle nemívám náladu na psaní a ve volných dnech mám mnoho aktivit, kromě focení se taky snažím dávat do pořádku moji starou (ale dobrou) stodvacítku. Ale samozřejmě i fotím a chodím po lesích polích a hájích, dokonce díky mému kamarádovi z Moravy se mi v dubnu na Slovensku podařilo setkání s medvědem a den předtím s jeřábkem lesním. Velkým zážitkem z posledních týdnů bylo focení datla u dutiny a šoupálka dlouhoprstého, u nějž mi jako kryt posloužila má již zmiňovaná stodvacítka. Taky na Jeseníky jsem nezanevřel a krátce je navštívil. Podařilo se mi setkat se v podmínkách nepříznivých - mlha, mrholení a vítr - se silným kamzičím kozlem a umístil jsem na určité místo fotopast Keepguard KG 580 V, jež jsem si nedávno pořídil. Tu plánuji nechat do jelení říje a už se těším, co za ty měsíce uloví. Jistě něco, je na dobrém místě. :-) Ledňáčci krmí první mladé a věřím, že se jim podaří založit i další novou generaci. Co se týče jejich klidného celosezónního pozorování, už nikdy nebude asi jako dřív, na jaře postavený kryt vydržel 2 týdny. Takže budu praktikovat koupí fotostanu: Noc před plánovaným focením nainstaluji a po čekané zase odnesu. Co se týče snímků, nejlepší můžete shlédnout na stránkách Klubu fotografů přírody v sekci fotobanka A nějaké psaní snad taky brzy příjde. Stále mám v hlavě tu svoji knihu k deseti letům s foťákem, ovšem tomu by předcházelo drobné přepracování prvních příběhů. A hlavně najít správné nakladatelství. Nejsem zastáncem knih z fotolabu. Když už, tak už. :-) A aby to tu nebylo tak pusté, tak vám sem dám jednoho včerejšího zajíce. :-) Dnes, zítra a pozítří už zase práce. Zítra přidám ještě nějaké snímky. A přeji všem mým příznivcům a milovníkům přírody fajn letní dny v jejím lůně a fotografům dobré světlo a pěkné zážitky. Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.

11.3. 2015 Středa No vida, tak jsem tu dva měsíce nic nenapsal. Nyní nám v Brně prší, tak to mohu napravit. :-) Poslední dobou totiž vůbec nebývám doma. Buď jsem v práci na 12ti hodinových směnách, nebo venku s foťákem. Příběhů mám v hlavě několik, snad se tu brzy zase nějaký objeví. Hříšně dlouho jsem vám už nic nenapsal. Z nejnovějších zpráv: Moje ledňáčky na tradiční větvi, jakou znáte z fotografií už neuvidíte. Když jsem tam nedávno byl na průzkumu, strom přes vodu opřen na protějším břehu ve svahu letos v zimě nevydržel nápor sněhu nejspíš a skácel se do potoka. Tím pádem pohřbil i větev na níž sedávali ledňáčci. Samotný kmen je z většiny pod hladinou a při zvýšeném průtoku Zlatého potoka bude celý pod vodou, takže ledňáčci tento k sezení nebudou využívat. Strom s sebou vzal i mladý stromek, na němž kamarád Zdeněk Mojžíš fotil páření ledňáčků, s nímž vyhrál řadu fotosoutěží. Viz snímek tady: http://www.megapixel.cz/foto/65388 Tímto mu patří moje gratulace! Pokud budeme letos ledňáčky fotit, mimochodem už šestou sezónu, tak musíme vymyslet nové místo pro kryt a nejspíš pro říční klenoty nachystáme odsedovou větev, přesto že jsem léta aranžovaným větvím neholdoval. Tak uvidíme. Z dalších novinek vybírám moje zaujetí jezevcem, jež v lesích na Horneku teď z jara chodí, ale zatím mi zanechává jen stopy. Ovšem vím o dvou komplexech nor, tak plánuji fotočekanou. Už už jsem chtěl zaměstnat fotopast, leč ta mi vypověděla službu... Musí do servisu. Tak a to by pro dnešek stačilo. Nedělní setkání s jeřáby popelavými si nechám na příště. :-) Zatím vám sem dávám dva vybrané snímky, abych nebyl jen u textu... Pěkné nastávající jaro všem mým čtenářům! Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.

Husice rezavá z Uherského Hradiště

Kachnička karolinská z Olomouce

a stopa silného jezevce z horneckých lesů.

12.1. 2015 Pondělí Tak nám přátelé začal nový rok. A pravá zima stále nikde. Občas pravda trochu mrzne, ale sníh aby jste u nás na jihu v Brně pohledali. Za bílou krásou jsem musel ke kamarádovi Honzovi do Beskyd, ještě přes Silvestrovskou nocí. Fotopast mi tam načapala rysa, ale úlovek není valné kvality. Ovšem potěšil alespoň svojí přítomností v dané lokalitě. Naneštěstí mi přístroj začal špatně pracovat - zapíná se "na heslo". Tak ji mám doma v suchu a zkusím ji vyčistit, údajně se do ní dostala voda. Jinak moc příležitostí k focení nemám, objekty mého zájmu se mimo kalousů na jednom hřbitově u Brna stali rackové na brněnské přehradě a v okolí ZOO. Tam jsem taky nachytal 1.1. t.r. prvně pozorovaného racka bouřního s kusem jakéhosi igelitu zapleteného pod křídlem. Pořídil jsem dokumentační snímky. A ještě přidávám nedávného kalouse. Ti jsou vděční, i když se těžko fotí, alespoň z hlediska podmínek. Ať vás potěší. Možná vás pravidelné návštěvníky mého blogu překvapuje, že jsem tu dlouho nepřidal žádný příběh. Nějak se mi vytratila chuť... Ale mám dost těch příběhů a třeba mi výjde k 10. letému výročí fotografování výjde nějaká kniha. Mějte se pěkně, váš píšící fotolovec Radim Kaliovda.   

26.12. 2014 Pátek Přeji všem mým čtenářům trochu opožděně Veselé Vánoce, ale stihnu popřát Šťastný nový rok 2015! :-) A vkládám sem krom přání jednu dnešní z obory s divočáky v Brně-Jundrově. Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.

6.12. 2014 Sobota Zvláštní shody jsem si teď všiml, poslední aktualizaci jsem tady napsal přesně před dvěma měsíci. To je doba! Poslední dobou se mi nedaří nic napsat, vyjímka je možná můj dnešní přidaný příběh, na němž jsem ale pracoval už dřív a měl mít i pokračování, ale to bohužel navždy zmizelo v propadlišti dějin jediným kliknutím myši na ikonku diskety v MS Word. Mnohokrát po večerech, když byla nálada na psaní, jsem zkoušel psát napodruhé, ale cítím, že bych to už tak nezvládl, proto budete mít bez příběhu, jak jsem viděl letos viděl svého prvního říjného jelena, vyfotil ho mobilem a přitom na dálku 400m. :-) Takže zkrácenou verzi najdete v rubrice Příběhy z lesů a jmenuje se O Štístkovi a siluetě jelena zpod Ztracených kamenů Jinak u nás v Brně přešel podzim v klasickou šedou zablácenou zimu, moc slunečných dnů není a pokud ano, tak jsem většinou v práci. Když ale nějaký náhodou výjde, tak se pokouším fotit. Nejvíc poslední dobou mám spadeno na ťuhýka šedého, vím o jednom, který občas i zapózuje, musí se na něj ale jen z auta... Tak vám tu vkládám několik ne moc starých fotografií. Ať se líbí a příběh potěší. Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda

6.10. 2014 Pondělí Tak fotky v příběhu Jelení říje 2014 jsou dosazené a ještě vám tu dávám toho slibovaného kozla z pátečních Jeseníků. Snad vás potěší. Technicky dokonalá není - ruší tam přepaly, bohužel jsem měl velké ISO (1000) z předchozího focení.

4.10. 2014 Sobota Do rubriky Příběhy z lesů jsem přidal příběh Jelení říje 2014, je o návštěvě Jeseníků z 24.9. Později vznikne ještě jeden příběh, v němž se s vámi podělím o další zážitky z letošní jelení říje v Jeseníkách. Dnes přidaný příběh je bez fotografií, ty však nejpozději zítra do textu dosadím, nyní už čas pokročil a únava je velká, dnes v 1 hodinu ráno jsem se vrátil zase z Jeseníků, to jsme s kamarádem Markem například potkali na blízko silného kamzičího kozla. O toho se s vámi určitě podělím. Jak je u mne zvykem, nestíhám. Tak je to i po jelení říji, která už definitivně zkončila, i když jsme i včera slyšeli troubit jeleny. Omlouvám se, ale nebojte, všechno bude... :-) Pěkný pomalu se vybarvující podzim přeji všem mým čtenářům! Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.  

20.9. 2014 Sobota Do rubriky Příběhy z lesů přibyl dnes nový příběh, jež jsem prožil začátkem září. Nazval jsem jej O dalším blízkém setkání, tentokrát s liškou. Ať vás potěší. A chystám se napsat pár řádků o zážitcích z jelení říje v Jeseníkách, kde jsem byl v úterý. Jeleni troubí, dočkal jsem se :-) Krásný podzim přeji všem. Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.

1.9. 2014 Pondělí Mám tu pro vás všechy návštěvníky mého blogu a obzvlášť pro Libora Marčíka slibovanou "ledňáčkovinu", pěkně s bodcem, tedy tady není tak patrný, ale je tam :-) 

29.8. 2014 Pátek Dnes jsem dokončil a pověsil na blog do rubriky příběhy z lesů ten slíbený příběh o setkání s divočáky. A dávám sem jedno srnče z poslední doby, kdy se zaměřuji na les a hledám jeleny v Hostěnických lesích. Zatím potkávám jen stopy. Ať se vám příběh dobře čte! Zdravím vás všechny, včetně Libora Marčíka. 

13.8. 2014 Středa Tak tu máte jednoho divočáka z nedávného setkání. Za to setkání jsem moc rád, nestává se běžně. Ač ruší tráva, co se dá dělat... Příště třeba na poli. Vděčím svatému Hubertovi. p.s. ten plán mi nevyšel. Únava byla velká a rozum zvítězil. Probudil jsem se o půl deváté ráno... Pokusím se v pátek.

10.8. 2014 Neděle Dnes mám poslední den dovolenou. Zítra už v plné polní na šestou večerní do práce. Po včerejším krátkém vyspání, mechanickém hraní si se škodovkou a zjištěním, že mám na Astře defekt předního kola, jsem přes den jsem byl na chalupě a samozřejmě, když mám potvrzen růst hub, nevynechal jsem les. A skutečně, asi 20 krásných praváků našlo svoje místo v proutěném košíku. Mám to štěstí, že znám krásná místa, na něž to mám od chalupy co by kamenem dohodil. A v tom lese mne popadla jedna dávná touha. Nafotit si srnce v říji. Lesního. Poslední dobou mě fascinují lesní srnci. V polích jsou samozřejmě též pěkní, ale atmosféra probouzejícího se lesa a srnce je uhrančivá... Tak jsem zašel na jednu známou mýtinu, abych si obeznal situaci, jak to tam vypadá. A zdá se pěkně. Tudíž mám zítra jasný plán: než se probudí houbaři - vstát, přijet a zasednout na kraji mýtiny ještě za šera, v hejkalovi a počkat na východ slunce. Pak zavábit na "třešňovku" hlas řijné srny a pak už jen čekat, zda nějaký srnec bude takový chtivý a příjde se podívat za domnělou srnou. Ale plán je teoretický, jak to výjde prakticky, to ukáže až blízká budoucnost. V prvé řadě musí vyjít počasí. Noc je jasná, tak to snad do rána vydrží. Pak musí vyjít časné vstávání, samotná cesta za Brno, cesta na mýtinu bez negativních konfrontací s myslivci - po trase je jeden posed, ale ten je od polňačky vedoucí do lesa daleko a já si můžu svobodně chodit po cestách. Dnes je úplněk, či jak říkají senzacechtiví SUPER úplněk, takže možná si nějaký lovec vzal na pondělí dovolenou a bude čekat na divočáky celou noc, ale k tomu bych raději využil kazatelnu, ta nejbližší je uplně mimo moji cestu. Šance rozhodně na mýtině je. Ovšem též bude záležet na samotném herci - srnci, z kterého místa mi příjde. Třeba se mi podívá na záda. Nebo příjde tak blízko, že se mi nevejde do hledáčku. Focení přírody je o štěstí. Sem tam se dá záběr naplánovat, třeba u ptáků, kupříkladu u ledňáčků, když jim předkládáte větev s kýženým pozadím, jíž využijí na odsedávání. Ale srnce, ... jeleny, daňky, divočáky... si nepostavíte, kam potřebujete. Jen si vyberete pozadí. A na přivábení můžou přijít z kteréhokoliv směru, i když máte předem obeznané chování... Pak už záleží na fotografovi, jak se s nenadálým příchodem zvěře z jiného směru popere. Ale nějaké lomcování a přesouvání fototechniky nemusí vždy všichni domovští obyvatelé lesů tolerovat. Chtěl bych uspět. Konečně letos protnout sérii sice pěkných zážitků, ale bez pěkných fotek. Tak třeba včera s Honzou na Malé Fatře: Odpočívali jsme, Honza jedl svačinu a v tom se málem zakuckal. To když mi vzrušeně sděloval, že vidí srnce, jak si jde (pra)lesní strání naším směrem. Kamarád zkusil zavábit a parůžkatý nápadník jako na provázku přicházel za hlasem. Každý jsme seděli na jiné kládě, kousek od sebe, srnec se však přibližoval blíž mé osobě. Jenže já měl teleobjektiv v batohu a na krku se houpal foťák s širokoúhlým objektivem ohniska 10-20 mm. Aby diváci poznali, že se jedná o srnce, musela by být ohnisková vzdálenost minimálně 10x větší. A vytáhnout z batohu teleobjektiv prostě nešlo. Pozdě bycha honiti. Přesto mohl ke mě švarný srnec až skoro na dosah a širokoúhle by se s trochou štěstí fotografovat dal. Kdyby ovšem nepřišel na pěšinu, jíž jsme před několika okamžiky přišli. Takto ucítil člověčinu a hned se odvrátil. Nezradil se, ale něco mu říkalo, ať po pěšině nechodí. Zážitek to byl pěkný, Honza si odnesl fotku, já jen vzpomínky v mysli. Mám toho obeznaného dost, po lesích chodím, trochu se vyznám, třeba dnes jsem poblíž mýtiny objevil obsazený liščí nebo jezevčí hrad, bez rušivých mysliveckých posedů, na nádherném místě, vsuky mezi kořeny, na focení v protisvahu, naprostý ideál. Ale čas mi nedovoluje zkusit vyčekat šelmy. A nejen ty, na focení je v lese takřka nekonečno možností. Snad mi zítra srnec protne tu letošní smolnou fotosezónu. Fotolovu divoké přírody zdar!

28.7. 2014 Pondělí Do rubriky Příběhy z lesů jsem přidal nový příběh, nazval jsem jej O jednom sádrovém odlitku. Je z nedávné akce v Beskydách. Vlastně jsem příběh zveřejnil už minulý týden, ale až dnes jsem jej osadil sérií fotografií. Bojuji s časem, nestíhám. Proto si třeba ani ještě nepřečtete o medvědech ze Slovenska. Ovšem i tato story už je ve výstavbě. Ale ještě předtím "má přednost" příběh, jež nazvu Mezi divočáky. Životní zážitek s černými rytíři se mi přihodil o uplynulém víkendu v podhůří Jeseníků, v revíru kamaráda Honzy Moučky. Budou i snímky, ale dosud jsem je nestáíhl ani do počítače. Jednak mi čas nedovolil a pak taky trochu tréma :-) Ve středu mi začíná skoro dvoutýdenní dovolená, ale odpočinku si moc neužiji. Pojedu na pár dní do Paříže a pokud štěstí popřeje, srpen se mi rýsuje pěkně divoce. V jeho půli s kamarády na zubry a o nějaký týden později na medvědy, ale spíš pracovně, pomoci s posedem. Mezi tím bych chtěl zavítat do Jeseníků a zkusit srnčí říji. Tak si dovedete představit, jak moc jsem zaneprázdněn, že nestíhám dopisovat příběhy. Ale jednou si vše přečtete. Doufám, že i v klasické knize. Všem přeji pěkné léto a moc zdravím Libora Marčíka! p-s. Tví ledňáčci jsou velcí pašáci :-)

A aby to tu nebylo tak smutné, přikládám snímek veverky z minulého týdne, focené z okna.    

29.6. 2014 Neděle Do rubriky Příběhy z lesů jsem přidal nový příběh, nazval jsem jej O srncích a žluvách. Je z tohoto pátku. Poslední dobou mě zase psaní začalo bavit. :-) Tak přeji příjemné chvíle při čtení. Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda. P.S.: dnes jsem si udělal výlet na jasoně červenooké, vzácné motýly - i ty snímky se tu na blogu objeví a taky zajímavý poznatek ohledně poštovního holuba...

14.6. 2014 Neděle Za chvíli tu máme srnčí říji. Těším se na ní. Nelením a sepsal jsem příběh s názvem O paličkáři, jež unikl hrobníkovi z lopaty. Je právě z loňské srnčí říje. Já ho ale napsal až teď, čímž jsem si ten zážitek osvěžil. Stačí se mi podívat na snímky a všechno si vybavuji. Povídání najdete v rubrice Příběhy z lesů. Ať se vám dobře čte. S pozdravem váš fotolovec Radim Kalivoda.

3.6 2014 Úterý Slíbené krátké povídání z fotolovu na vlhy je na blogu, najdete ho klasicky v sekci Příběhy z lesů, pod názvem Vlha na dosah. A přidávám ještě jedny čtvery vlhy. Ať potěší! Váš RK:

2.6. 2014 Pondělí Tak přátelé, aby to tu nebylo tak smutné, vkládám pro vás jednu vlhu. Tu jsme fotili se Zdeňkem Možjíšem nedávno na jedné z lokalit na jihu Moravy. Sedla tehdy téměř až na dosah, fotil jsem jí v hejkalovi. Krátké povídání o tom je napsané, zbývá jen upravit - je v surovém stavu. Ale moc nestíhám. Práce, práce a zase práce, když volno tak prší nebo práce na chalupě. A to vám dlužím ještě medvědí vyprávění. Nějak mi to nevychází jak bych chtěl, s tím vším co jsem si naplánoval. Naštval mě i ten zloduch s krytem u ledňáčků, ale hrdinka Jana Vališová mě vždycky potěší jejími úlovky v hejkalovi. Chystám se tam též, ale už vím, že letos to pozorování nebude tak důkladné jako loni. Holt asi si musím udělat pauzu. Optimismus mi nechybí, v práci jsem přemýšlel jak na ledňáčky v hejkalovi, na rozdíl od Jany nemám takové štěstí v maskovacím obleku, nevím proč?? Ale zrodil se mi v hlavě plán na stavbu krytu, který dokonale zapadne v přírodě. S jeho pomocí bych chtěl fotit ledňáčky širokoúhle bez dálkové spouště. Že je to naivní? Pokud příjdu na to, z jakého nejvhodnějšího materiálu bych kryt postavil, budu tento realizovat... A koncem května jsem oslavil kulatiny, 30 let, jak ten čas letí, mám pocit že mi život utíká mezi prsty. Za jedno zázrak že jsem se třicítky vůbec dožil a za druhé už bych si konečně chtěl vychovat malé fotolovče... No nic, ať vás potěší snímek vlhy pestré. Váš fotolovec Radim Kalivoda.

23.5. 2014 Pátek Napsal jsem pro vás přátelé přírody z fleku krátké povídání o Datlíkovi tříprstém, jehož jsem včera vyfotil v Jeseníkách. Bylo krásně a jsem rád, že i přes častý pobyt v Beskydách taky milovaným Jeseníkům daruji svůj čas. Vyjel jsem z Brna ve tři ráno a v pět už jsem vyrážel ze sedla Skřítek směrem ke Ztraceným kamenům a dál k Jelení studánce. Slunce jsem sice na hřebeni nechytil východové, i tak jsem prožil krásné ráno... Kamzík byl jen jeden a ještě na dálku, ale potěšil. Na zpáteční cestě glaciální relikt - datlík. A dnes špatná a smutná zpráva - někomu se zalíbil můj kryt u ledňáčků. Jako pozdrav mi nechal rozdrobené rohlíky. DRZOST. No nic, je pozdě a víkend pracovní. Dobrou noc a ať potěší povídání o datlíkovi. p.s. najdete ho v rubrice Příběhy z lesů a má název O datlíkovi zpod Ztracených kamenů... Tímto zdravím kamarády z Jeseníků :-) 

16.5. 2014 Pátek Konečně se mi podařilo najít čas a s příběhem z vojny vše vyřešit, tak od dnenší desáté hodiny dopolední si můžete v rubrice Kuriozity přečíst I. část celého příběhu. Czech Army Story :-) Dobře se bavte!

13.5. 2014 Úterý Venku škaredě, ráno jsem byl s kamarádem Zdeňkem omrknout vlhy. Byly a Zdeněk si díky mému hejkalovi nafotil parádní fotky. Ale to není jediná aktualita. Ač se to zdá téměř bizarní, byl jsem na vojně. Nevěřícím Tomášům budiš můj příběh, zakonzervovaný a po rovných 10 a půl letech znovu otevřený v textovém editoru MS Word a po drobné korektuře jsem ho zveřejnil ZDE. Příběh najdete v rubrice Kuriozity a POZOR, je trochu delší. Ve Wordu vyšel na 26 stránek. Přikládám (brzy) jednu fotografii a těm, jež dočtou až na konec patří gratulace. :-) Váš Radim Kalivoda.

Nová informace: příběh je tak dlouhý, že mi zobrazení na blogu zlobí. Takže musím svoje vyprávění rozdělit na několik částí a to až jindy, teď následuje čištění a lakování brzdových třmenů mé Astry.... Ale brzy se dočkáte. :-)

8.5. 2014 Středa Zdravím všechny příznivce ledňáčků, můžu vám říci, že už naši ledňáčci krmí první mladé. :-) Dnes jsem byl osobně po více jak dvou týdnech a nosí rybky o 106. Jen moc fotonespolupracují. Letošní rok jsou zvláštní. Což mě ale nemusí nijak zvlášť trápit, jedno foto na tisk už mám z letošního roku, víc nepotřebuji, ale ještě nějaké by potěšilo, samozřejmě. Na hnízdišti jsou klidní, na větev před kryt sedají málokdy, ale občas se poštěstí. Mají dost jiných příležitostí k sednutí, ale prořezávat větve u potoka kvůli nim nebudu... Dnes mi udělal radost skorec vodní, jehož jsem už dlouho neviděl, ani nevím, kde bydlí. Beztak někde filutovsky skrytě pod kořeny. Pravidelnými návštěvníky u ledňáčků jsou dlaskové, konipasi horští, červenka, jen toho čápa černého jsem letos zatím neviděl. :-( A když už píši o ledňáčcích, tak tu sem dám bažanta - foto z poslední doby. A na Slovensku bylo parádně, už sepisuji příběh. Medvědy jsem potkal, snímky mám jen dokumentační. Mějte se všichni pěkně a zdravím Libora z knihy návštěv. Jsem rád, že jsem v Tobě po delším čase probudil zájem o avifaunu! 

14.4. 2014 Pondělí Tak nějek přátelé nestíhám. Jaro je v plném proudu, možná už skoro u konce, práce moc a zdánlivě hodně času na focení málo. Kdo pozoruje moje sledování ledňáčků, nepotěším ho zřejmě v nejaktuálnějších informacích. Nestíhám zpracovávat, však mám sešitový blok a při každé návštěvě si píši poznámky, mimo to mám perfektní kolegy, kteří mě vždycky napíší report. Takže tato data zpracuji a na blog napíši později, alespoň jsem si nadepsal návštěvy. Sám jsem u ledňáčků byl na hodinu v pátek odpoledne, jinak "na to mám lidi", jak by se zdálo. Při mé poslední osobní návštěvě sameček vystřídal samičku v noře, nicméně víkendové pozorování Jany přineslo pozorování páření a to mi do sezení na vejcích nekoresponduje. Tento rok se ledňáčci chovají velmi nestandartně a dělají mi díky tomu trochu starosti. Možná přišli o snůšku a chtějí založit novou, neumím si vysvětlit v čase "domělého" sezení (do nory nevidím) Janino víkendové pozorování samce s hlínou na zobáku a ne moc časté pobývání v noře. V každém případě je fajn, že tam jsou. V pátek, jak jsem již výše zmínil, jsem se byl na hodinu odpoledne podívat a foťák zůstal doma. Sebral jsem jen dalekohled. Užíval jsem si ty chvíle "na lehko", mermomocí nemusím ledňáčky fotit, už jich mám spoustu. Ovšem neznamená to, že s focením končím. Jen jsem tehdy na tahání těžké techniky neměl náladu. Prostě mne těší víc pocit z jejich přítomnosti, než z fotky, která se stejně pořád dokola opakuje. Jen mne mrzí, že v nejbližších dnech k ledňáčkům nezavítám. Na Zelený čtvrtek odjíždím s přáteli na Slovensko, pokoušet štěstí na medvědy. Vrátím se v úterý večer přímo do práce na noční směnu a další pátek + víkend pracuji. Takže suma sumárum, azurové klenoty uvidím až za 10 dní, příští čtvrtek, pokud bude přát počasí. A to už doufám budou zahřívat snůšku. Byl bych šťasten.      

5.4. 2014 Sobota Ať to tu není tak smutné, dávám jednu ledňáčkovou fotku nejen pro Libora z Knihy návštěv a taky link na můj kanál Youtube, kde si můžete přehrát pár ledňáčkových videí z roku 2014. Dle dnešního, aktuálního pozorování už pomalu začínají sedět na snůšce. Jsem zvědav na další fotočekané. Za dva týdny vyměním ptáky za savce, konkrétně ty největší evropské šelmy (medvědi) budou objektem mého zájmu - snad si je vykoleduji na Velikonoce na Slovensku. :-) Všem pěkné jaro !

29.3. 2014 Sobota Rys. Z mojí fotopasti, která napřed nafotila šelmu v noci, pak zmizela, načež jí Honza našel zapadenou v listí, instaloval a teď mi nafotila toto. Aneb když nepší, alespoň kape. Přesné místo se ode mne nedozvíte ani po zatáhnutí do hospody. Prostě Beskydy. Jsem moc rád, že tam rysi žijí a v klidu vegetí... Těším se na další snímky a brzy koupím novou fotopast pro barevné noční záběry.

28.3. 2014 Pátek V rubrice Ledňáččí ráj 2014 si můžete přečíst nově napsaný příběh nazvaný Vítání ledňáčků 2014. Sezóna oficiálně zahájena. :-) Aktuality od ledňáčků ze včerejší krátké ranní návštěvy - zatím více méně klid po jednom bouřlivém dni, počínající tok. Další moje návštěva k nim bude směřovat někdy v pondělí až středě, pokud nepojedu do Beskyd pro fotopast, na níž je velká šance nafocených několika rysů...... Ale jako vždy má asi štěstí jen kamarád Honza Ovesný. Stejně jednou to příjde a budu mít i já pěkně zachycenou kočkovitou šelmu. Věřím v to. A ať se vám líbí ledňáččí povídání. Pěkné počtené přeje Váš Radim Kalivoda.

26.3. 2014 Středa Tak jsem se po noční stavil k ledňáčkům. Páření ještě neproběhlo, ale rybky už sameček nosí. Stále upravují noru.

22.3. 2014 Sobota Dnes jsem přivítal naše zlaté ledňáčky. Příběh v očekávání. Zatím jedna spíše dokumentační, samička jménem Růženka. Ať vás potěší. Váš Radim Kalivoda.

13.3. 2014 Středa Pořád se něco děje. Dnes jsem byl fotit ledňáčky. Zatím u nás ne, jinde v ledňáččím ráji... Se Zdeňkem Mojžíšem, kolegou fotografem, mapujícím se mnou život ledňáčků jsme si užili pěkné zážitky. Byli už v plném toku, kopali nory, honili se... a létali kolem mě, maskovací oblek hejkal splnil dobře svoji práci. Bez něj by níže uvedený snímek nevznikl. Tolik ve stručnosti... Ať vás potěší. Váš Radim Kalivoda.

9.3. 2014 Neděle Tento víkend byl parádní. V sobotu jsem mapoval rysy v Jeseníkách - bohužel pro špatné podmínky (ani ne 10% sněhové pokrývky na mnou mapovaném území - prošel jsem kolem 20km) se mi moc pobytových stop ostrovida nepodařilo najít, až na podivnou skupinu stop ve zbytcích sněhu, které mohou šelmě patřit, ovšem jistý si tím nejsem. V neděli jsem měl v plánu návštěvu fotopasti v Beskydách, kde měl být nafocen rys, podle kamaráda Honzy, s nímž máme fotopasti jen metr od sebe. Lokalitu samozřejmě po mě nechtějte, ani Honza vám ji neřekne! Tak jsem se těšil na prvního nafoceného rysa a ono to nakonec dopadlo uplně jinak... Honzova fotopast rysa nenafotila, měl na mysli jeho druhé místo. Když jsme spolu včera večer debatovali po telefonu o tom, jestli na pasti rysa budu mít či ne, nikdo z nás netušil, že zrovna v ten samý čas kolem mojí a Honzovy fotopasti rys prošel. Asi umí číst z mysli, protože už se mi na vlčích hlídkách podařilo, že rys šel v noci v mých stopách... A několikrát se Honzovi nafotil ani ne 24 hodin po kontrole fotopasti... Něco tuší, tajemné šelmy, mající šestý smysl. "Přespal" jsem v autě a ráno vyrazil pln očekávání k inkliminovanému místu. Fotopast neodcizena, tak jsem jí zapnul a ohromila mne kapacita nafocených záběrů - ukázala neskutečné číslo: 3363. Měl jsem čas, tak při sluněnění v krásném ránu uprostřed rajského rysího ráje začal procházet snímky. Rys, jež tam prošel den předemnou, byl až mezi posledními fotkami. Masu expozic vytvořil silný vítr, slunce, měsíc a myši. A také veverka a podle náhledu na displeji jeřábek. Přesněji určím až po zkopírování 3363 snímků, po zobrazení 5 MPX rozlišení fotopasti na monitoru PC. Co se týče fota rysa, nevyrovná se ani v nejmenším luxusním snímkům ochránců z Duhy, ale první je zkrátka první... :-) Fotky z fotopasti záhy ukážu. Podle mě nic neprozradí. A od rysa k ledňáčkům. Mám echo od kohosi, že už by měli být na hnízdišti...     

18.2. 2014 Úterý Napsal jsem nový příběh z dnešního pěkného rána. Najdete jej v Příbězích z lesů pod názvem Únorové ráno... Přeji pěkné počtení.

13.2. 2014 Čtvrtek, cca 00:15. Dopsal jsem příběh o jedné parádní akci s Honzou Ovesným ze sobotních Beskyd. Nazval jsem to Vlčí hlídka a k přečtení je v sekci Příběhy z lesů. Přeji pěkné počtení! Váš Radim Kalivoda. p.s.: Připojuji kamaráda Honzu.

13.01. 2014 Pondělí Tak nám přátelé začal nový rok. Zimou - nezimou. To že u nás na jihu sníh není, je poměrně běžné, ale aby nebyl ni na horách, kupříkladu v Beskydách, kde bílá pokrývka pomáhá k lepšímu pochopení života nejen šelem, to nepamatuji. Tady v Brně bývají zimy ve znamení nízké oblačnosti a mlh, jen občas se stane zázrak a je jasný den. V takových chvílích obvykle honem vyrážím s foťákem. Volný čas po novém roce jsem nejvíce zasvětil kalousům ušatým, našim nejběžnějším sovám. Z loňska znám místa, kde odpočívají po lovecky náročné noci. Možná časem přibude příběh o ušatých sovách, nyní vám ukazuji jeden snímek, jež se mi z dosavadního fotografování a několika návštěv líbí nejvíc. Snad i vás potěší. Bude mne uspávat a budit v pokoji, na zdi nad postelí, tisk zvětšeněny A3 nebude od věci. Toliko ke kalousům a ještě bych vám rád napsal, že chystám příběh o největších slovenských šelmách z listopadu 2013, ponese název Medvědí odysea a již je ve "výstavbě". Pobaví vás. A mějte se pěkně, přeji každému milovníku přírody krásné zážitky v jejím lůně i v roce 2014! Váš fotolovec Radim Kalivoda.

24.12. 2013 Úterý Veselé Vánoce a Pour Feliciter 2014 všem čtenářům a návštěvníkům mého blogu. Přeje Radim Kalivoda a Rozárka od Zlatého potoka.

22.12. 2013 Neděle Dnes jsem prožil pěkný den v Beskydech s kamarádem Honzou Ovesným. Byl úspěšnější než já, natočil se mu několikrát na fotopast rys. Mě "jen" kuna lesní, i tak se těším z jeho záběrů a neházím flintu do žita. V přírodě není nic na 100%. Jednou se mi podaří. Tady vám dávám ten odkaz na Rajče s fotkami z fotopasti z Jeseníků, jak jsem slíbil v minulé Aktulitě: http://martin-pecheur.rajce.idnes.cz/Fotopast_na_st_r_azi_v_Jesenikach#

19.12. 2013 Čtvrtek Konečně jsem si našel čas a chuť k dopsání příběhu o krásném říjnovém ránu v Jeseníkách. Předkládám vám jej v rubrice Příběhy z lesů a jmenuje se prostě Říjnové Jeseníky. Zítra vložím na Rajče sérii fotografií z fotopasti, jak o nich píši v nejnovějším počinu. A v neděli 22.12. zavítám v Beskydy na kontrolu fotopasti. Nadělí mi Ježíšek snímek rysa? To ví jen ona krásná kočkovitá šelma, zda mi zapózovala před objektivem...

25.11. 2013 Pondělí Včera jsem prožil nádherný den v srdci divoké přírody Beskyd. S Jendou Ovesných jsme čirou náhodou potkali dva hlídkaře a tak se naše cesta stala výpravou předzimních vlčích hlídek. A i když jsme čerstvé rysí stopy neobjevili, k radosti postačily chlupy vzácné šelmy a jedna šlépěj, zachovalá v malé skalní jeskyňce, podle zkušených hlídkařů ještě z léta. Vyjímečný zážitek. Stejně tak jako pobyt v rysím ráji. Já i Honza jsme také instalovali svoje fotopasti a něco mi říká, že tentokrát i já svého prvního rysa krabičkou, reagující na pohyb, zachytím. První kontrola proběhne po vánocích... O nádherné přírodě neumím napsat, snad za mne bude mluvit jedna fotografie, jež sem uvolním, nechť to tu není tak smutné. Ať se vám libí. Zdraví váš fotolovec.

20.11. 2013 Středa Dlouhý čas jsem neaktualizoval svůj blog. Tak to musím napravit, aby se neřeklo, že lenivím. Ba ne, jen času je málo ke zpracování zážitků. Vezmeme to popořádku: koncem října jsem navštívil Jeseníky a odvezl si odtud mimo jiné výhled na Vysoké Tatry a také fotopast s jeleny. O tomto výletu mám do půlky rozepsaný příběh, takže určitě nezkončí v propadlišti dějin, ale jakmile bude čas, dodělám ho a zveřejním. Další významnou akcí bylo Slovensko. 9.-11.11. Cílem bylo potkat se s medvědem. Ale musím podotknout, že i bez medvědů bylo u našich východních bratrů krásně, až neskutečně. Těžko bych nacházel slova na popsání přírodního ráje onoho koutu Slovenska, přesto se pokusím nějaký příběh sepsat. Měl bych. Udála se tam totiž jedna úsměvná událost, díky níž mám novou přezdívku. A odlil jsem si ze sádry stopu medvěda. Přední tlapu o rozměrech 15x17 cm, jíž jsem si pak doma upravil v pěkný výsledek. Zkušený horár odhadl, že stopa patřila 150-200kg medvědu. Což je celkem pěkná váha. Ale nejsem příznivcem senzací. Stop jsme nacházeli spoustu, čerstvé i starší, malé i větší, od medvědic s medvíďatem. Na vlastní oči jsem se přesvědčil, co dokáže udělat medvěd s chatou v jeho území a domů jsem si přivezl i chlupy. Ze slovenského "turné" mám fotografie, ale až čas uzraje, vystavím na Rajčeti. Zatím se můžete podívat na galerii z Jeseníků. http://martin-pecheur.rajce.idnes.cz/Jedno_z_nejkrasnejsich_ran_v_Jesenikach/

Mimo tyto dvě nejvýznamnější akce se často toulám lesy v okolí mého bydliště a jsem tomu rád, že hodně času trávím v přírodě. Možná čím dál více. A v nejbližším čase plánuji s kamarádem Honzou Ovesným pobyt v Beskydech a instalaci fotopasti, jež by na jaře měla vydat rysa ostrovida. Blíží se čas kaňkování rysů a tato naše největší kočkovitá šelma mne fascinuje. Snad i proto, že je tolika lidmi pronásledovaná a nenáviděná. Nyní shlédněte moji "trofej" ze Slovenska - stopu medvěda, jež ale nejlépe vypadá na vlastní oči. A přeji všem krásný čas nastávající zimy. Váš Radim Kalivoda.

24.10. 2013 Středa Včera večer jsem si v televizi zažil svých prvních 6 minut slávy. Kdo neviděl, může mrknout tadyhle:

http://vikend.nova.cz/clanek/novinky/vikend-22-10-fotolovci.html

Jen tam vybrali teda "pěknou" fotku v úvodu ještě před reportáží, řeknu vám, takříkajíc bulvární. :-) Mě samotnému se to líbilo, na prvotinu víc než dobré! A v pátek na medvědy. Ahojte všichni a přeji pěknou zábavu :-) Váš píšící fotolovec Radim Kalivoda.

17.10. 2013 Čtvrtek Máte-li zájem, navštivte moje album na Rajčeti, najdete tam fotografie z dnešního nádherného podzimního údolí Zlatého potoka. Více zde: http://martin-pecheur.rajce.idnes.cz/Navsteva_podzimniho_chramu Krásně jsem si zafotil a ukojil tak svoji fotoabstinenci. Jeden snímek aby to tu nebyl jen prostý text.

14.10.2013 Pondělí Po delší době sem píši nějaké aktuality. Po jelení říji 2013 jsem zase foťák skoro zakonzervoval a moc nefotím. Není čas, jsem v práci a pokud ne, tak zas třeba nepřeje počasí. O víkendu jsem udělal vyjímku a při návštěvě Lázní Jeseník si udělal procházku na Medvědí kameny. Krásné místo s dalekými výhledy - pokud to dovolí počasí, jež o víkendu nedovolilo. Ale nevadí, určitě tam nekráčela má noha naposledy. Cestu lemovaly vkusně upravené prameny. Jeden je věnován léčiteli Vincenci Prieznitzzovi. Snímek níže však ukazuje Schindlerův pramen. Do Jeseníků mám v plánu zavítat záhy, mám vytyčen cíl k Obřím skalám u Ramzové a taktéž musím sebrat fotokrabičku, nastraženou na jeleny. Jsem zvědav, co se chytilo, či ještě do té doby chytí, pak tu dám určitě vědět. Teď začíná trochu hektické období. Neboť před koncem října bych měl odjíždět na pár dní kamsi na Slovensko, pozdravit hnědé chlupáče. Podle vyprávění kamarádů to tam bude jen pro ty, jež se nebojí a mají pro strach uděláno. Může se totiž stát, že mé druhé setkání s medvědem v životě bude až příliž blízké a poslední. Na podzim jsou chlupáči mnohem mohutnější, ale skalpovat mě klidně může i čerstvě vyspaný jarní brumla. Co se má stát, stane se, říká se. Každopádně, jedno je jisté. Už navždy bude můj odkaz v televiním archivu. Všichni, kdož jste zvědaví na můj mluvený projev a pohyblivé obrázky, zapište si do deníčku datum 22.10. 2013. V tento den, či spíše pozdní večer odvisílá TV Nova pořad Víkend, v němž budu účinkovat. Spolu s bratry Mrockovými z Bratislavy. Celý trapas by měl trvat něco k osmi minutám. Už teď mám znova trému. Ale taky si mě pustím, to víte. Tolik aktuality. Nyní to tu oživím snímkem Schindlerova pramenu. Pěkné dny přeje váš Radim KALIVODA, píšící fotolovec.

3.10. 2013 Čtvrtek Se zpožděním 368 dní jsem dopsal příběh Jelení říje 2012. Najdete ho jako vždycky a já už jdu spát, jelikož je právě 0:47 h.

24.9. 2013 Úterý Ještě jsem ani nedopsal Jelení říji 2012 a už tu vyrukuji s tou letošní. Ale když mě se o tom včerejško / dnešním peklu chtělo moc napsat. Další pokračování přinese, nebo nepřinese následující víkend a snad i začátek října. Tak kdo chce, může si přečíst v Příbězích z lesů, název Jelení říje 2013. Příjemnou zábavu vám přeji. 

19.9. 2013 Čtvrtek Zdravím přátelé. Nejlépe se mi píší spontánní příběhy. Tak jako ten dnešní, jež jsem pro vás expresně sepsal a nazval jsem ho Od škodovky ke kudlance. Najdete tej v Příbězích z lesů. Příjemnou zábavu vám přeji.

26.8. 2013 Pondělí Dlouho jsem tu nenapsal žádnou aktualitu. Je to tím, že teď po srnčí říji co chvíli ve volnu píšu příběh o letošních láskách parůžkářů a po něm mě ještě čeká dopsat rozepsanou Jelení říji 2012, jež chci stihnout dřív, než začne v Jeseníkách troubit první jelen. Přesto vám sem dám odkaz na dvě videa z fotopasti, pro níž jsem si minulý čtvrtek zajel do Beskyd. Měl jsem jí nalíčenou na rysa, ten se však v březnu jakoby vypařil - vrátil se po kaňkování do obvyklého revíru. Však už nyní se těším, až se z oblohy začnou snášet sněhové vločky, až opět budu moci číst rysí stopy. Pak se mi snad na záběru vzácná kočka ukáže. Tak prosím, zde si můžete videa prohlédnout:

http://www.youtube.com/watch?v=N6GUHdZHIL8

http://www.youtube.com/watch?v=Y6XZTDqql7M

12.8. 2013 Pondělí Dnešním dnem oficiálně ukončuji ledňáččí sezónu 2013. Dosavadní pozorování nepotvrdilo třetí hnízdění. Tedy svůj článek Jak šel čas s ledňáčky říčními jsem definitivně dopsal, možná ještě přibudou nějaká čísla a nákres fiktivní mapy hnízdiště, aby jste lépe pochopili popisy, jež jsem ve statistice psal. Nyní vás už ale na článek oficiálně zvu. Najdete jej v rubrice Ledňáččí ráj 2013.  

5.8. 2013 Pondělí Dnes mi kon

O (ne)úspěšné datlí fotočekané.

Za příběhem z časů srnčí lásky stála, jak už to tak někdy bývá, velká náhoda.

Vydal jsem se toho dne autem k našemu mezinárodnímu brněnskému letišti Tuřany, kde u jedné z bran rád sleduji přílety a odlety velkých i menších dopravních letadel, jež s příchodem léta a dovolených zvýší charterovými lety svojí přítomnost na zdejším aerodromu. Okolí letiště mám též v oblibě pro pozorování a fotografování především drobné zvěře, jíž se daří na okolních polních kulturách. Je to ráj *1) zajíců, bažantů, koroptví a dokonce uměle vysazených, exoticky vyhlížejících kurů - orebic rudých. Obloze vládnou motáci, poštolky a káňata a v letní části roku všudypřítomní špačkové, jež se k nelibosti pěstitelů živí dozrávajícím ovocem v přilehlých zahrádkách.

O sněhulích a o setkáních.

Sněhule severní. Tento pták z čeledi strnadovitých, podobný velikostně naší pěnkavě obecné, však ve svatebním šatu vybarvený do slušivého bílo-černého oblečku, každý rok na podzim opouští své hnízdiště v daleké Arktidě a stěhuje se ve velkých hejnech k pobřeží Baltu či Severního moře, kde zimuje. A vzácně, v malých počtech, se zatoulá i do České republiky. U nás vyhledává povětšinou břehy velkých vodních ploch, jako třeba Rozkoš, rozprostírající se nedaleko České Skalice ve východních Čechách. Za své tradiční zimoviště si sněhule severní vybrala taky příbřežní oblasti Novomlýnských nádrží.

O popracovním fotolovu, aneb překvapení v trávě.

Potřeboval jsem si vyčistit hlavu. A tak místo abych po náročné noční směně jel přímo do postele, zvolil jsem cestu do lesa, tam do míst, jež jsou mému srdci blízké. Poslední dubnový týden vůbec nepřipomínal svým charakterem počasí nejkrásnější období roku, kdy to v prvních hřejivých paprscích slunečního kočáru sluší rozkvetlým petrklíčům a bílým kobercům sasanek na svěže zeleném podnosu, jež zdobí každé jaro lesní chrám. Středeční ráno nedovolila plechová obloha proniknout ani jednomu paprsku slunce a hrozila, že se každou chvíli spustí déšť.

Předříjové Jeseníky.

Jelení říje se blíží a můj elán jako každý rok před tímto časem, vyvrcholením jelení lásky i fotolovcovy sezóny a jako každý rok sním o svém "Jesenickém" jelenu, coby srdcař, jež miluje severomoravské pohoří s nejvyšší horou Pradědem. Všude jinde se fotí lépe tato královská zvěř, jen v Jeseníkách je to opravdový boj, neboť zvěř tu vychází až za tmy a před svítáním zatahuje do bezpečí před člověkem - lovcem. Právě jelení říje je zlatým hřebem i pro ty, jež se starají o naši přírodu, pro myslivce, vlastně omyl - pro poplatkové lovce, hosty, kteří do moravských hor přijíždí z daleka, mluví cizí řečí, ale dobře si zaplatí "svého" říjného jelena. A byznys může fungovat. Bohužel, nájmy soukromých honiteb jsou vysoké a nějak se musí zaplatit... Smutné je, že se tak děje i ve státem vyhlášených rezervacích, které by podle mě měly být úplně bezzásahové.

Nedožil se říje...

Byl červenec a čas srnčí lásky za dveřmi. Každou chvíli srncům zapálí lýtka vůně řijných srn. Pobláznění mámením srnčích slečen, budou se snažit jim předat svoje geny a bojovat s ostatními soky, i když ne tolik, jako jejich mohutnější příbuzní, jeleni. V lesích okolo Líšně však bude jeden srnec chybět...

Večer s bažantí rodinkou.

Tak tohle je moje bažantí rodinka :-) Zatím neúplná, ale brzy začnou slepičky snášet vajíčka, sedět a zahřívat je a pak se z nich vylíhnou malá kuřátka...

Na návštěvě u malého mokřadu.

Všiml jsem si ho teprve nedávno, přiznávám, a to kolem jezdívám pravidelně. Hned u silnice je v lese situovaný mokřad. Není nijak rozlehlý, přesto mě okouzlil. Když jedno předjarní jitro vycházelo slunce a já kolem projížděl, zaujala mě vodní hladina s odrazem paprsků slunečního kočáru. Hned jsem si říkal, jak tam zastavím, abych si udělal snímek. Byl jsem ale po noční a čekala mě ještě jedna, tak se mi nechtělo zdržovat před spaním a jel jsem domů.

Motýlí anabáze na Mohelenské stepi

Poslední červencovou neděli jsme si s tátou, zapáleným fotografem motýlů, udělali výlet na Mohelenskou hadcovou step. Bylo teplo, což nemám moc rád, moc možností k schování vyprahlá step neskýtala. Slunce se ani na okamžik neschovalo za mrak. Žádný na obloze neplul. Alespoň že vál vítr. Suchá step ostře kontrastovala s pohledem na jadernou elektrárnu Dukovany a vodní nádrž Dalešice.

O Štístkovi a siluetě jelena zpod Ztracených kamenů...

S fotoaparátem na krku brouzdám po malebné české krajině již nějaký ten rok. V září 2014 tomu bylo již bezmála 10 let. Celý čas se snažím svým pohledem přiblížit všechen život v našich luzích, lesích a hájích, ba i u potoků a řek, zkrátka všude, kde to žije.