Nedožil se říje...

16. červenec 2016 | 02.15 |

Nedožil se říje...

Byl červenec a čas srnčí lásky za dveřmi. Každou chvíli srncům zapálí lýtka vůně řijných srn. Pobláznění mámením srnčích slečen, budou se snažit jim předat svoje geny a bojovat s ostatními soky, i když ne tolik, jako jejich mohutnější příbuzní, jeleni. V lesích okolo Líšně však bude jeden srnec chybět...        

Ve čtvrtek, 14. 7. před 22. hodinou jsem projížděl lesním úsekem silnice vedoucí z Ochozu u Brna do městské části Brno-Líšeň. Nedaleko odbočky na Starou Líšeň jsem v příkopu u pravé krajnice spatřil ležící kus srnčího, všiml jsem si parůžků, takže srnec. Na nejbližším místě jsem se tedy otočil a jel situaci prověřit. Neměl jsem v úmyslu uzmout zvěřinu či trofej, nýbrž ohlásit vše místním myslivcům, třebaže skrz PČR, jelikož bohužel nemám v telefonu uložen kontakt na žádného člena MS Staré Zámky.

Zastavil jsem u krajnice a naskytl se mi smutný pohled. Srnec ležel v příkopu u silnice a ještě žil. Na přítomnost reagoval odkazováním běhů, ale síly a zranění mu nedovolily zvednout se. Těžce sýpal s pootevřeným větrníkem a koulel světly. Ten pohled se mi bude ještě dlouho vracet...

Už už jsem sahal po mobilu, abych vytočil číslo 158 a nahlásil sraženého srnce, ale ve stejný okamžik vedle mě zastavil terénní vůz a řidič se tázal, zda mám nějaké problémy. Všiml jsem si i v té tmě, že je oděn v zelené, tak jsem se otázal, zda je myslivec. Přitakal. Tak už jsem mu jen pokanul rukou směrem do příkopu a řekl "srnec". Vysvětlil jsem mu, že jsem ho já nesrazil, jen objevil a chtěl jsem věc oznámit. Zastavil předemnou a spěšně zamířil k srnci, ukončit mu co nejdřív trápení, zaviněné člověkem. Věděl jsem, že mu bude dávat záraz, loveckým nožem a uvědomil si, jaké bylo štěstí v tom neštěstí, že zrovna kolem projížděl. Jakou dobu by trvalo, než by policie vše vyřešila a kontaktovala mysliveckého hospodáře, srnec by trpěl možná hodiny. A já bych všemu musel jen nečinně přihlížet. Na záraz jsem se nedíval, ani onen myslivec jej nedělal rád, ale musel.

Za pár okamžiků už si asi tříletího chovného šesteráka v dobré kondici vzaly věčně zelené louky. Vyhasl z něj život. Ale takový odchod si nezasloužil. Měl jsem a mám vztek na lhostejnost některých řidičů. Srazí zvěř a od nehody ujedou, aniž by něco nahlásili, nechají ji napospas silnice a dalším motorovým dopravním prostředkům. Lesní úsek z Líšně do Ochozu je označen značkou "Pozor zvěř", ale z té si většina řidičů nic nedělá. Možná si riziko neuvědomují, neboť žijí v ulitě města a příroda jim je cizí. Já chovám k přírodě vřelý vztah, však mě o zvěři myslivci z Líšně naučili, zacož jim jsem vděčný. Nyní zvěř a přírodu fotografuji a často i jezdím autem. Ročně najezdím 40 tisíc kilometrů a často v nočních hodinách, ale žádnou zvěř jsem ještě nesrazil. Před pár dny jsem úspěšně zabránil střetu se srnčetem, které zpanikařilo a vběhlo mi přímo pod kola v obci Holčovice-Jelení, poblíž Karlovic na Bruntálsku. Jel jsem do kopce a rychloměr ukazoval číslo 40. V nočních hodinách lesními úseky ale i dalšími jezdím maximálně 60ti kilometrovou rychlostí, s kterou mám pořád lepší schopnost odvrátit lesní tragédii, než při rychlostech mnohem vyšších a kochám se pohledem na zvěř kolem cest. Dost jí vídávám, nejvíce srnčí, zajíce, lišky, vysokou, dančí, která je řekl bych ze všech druhů zvěře nejnevyzpytatelnějěí, jde si, kudy chce.  U srnčího si všímám, že většinou odskočí správným směrem, tedy do lesa. Ale bohužel to není pravidlem. Jen na černou jsem zatím neměl štěstí, třebaže je "přemnožená". Ale nejen živou zvěř potkávám na silnicích, velmi často jde o sražené kusy. Nepočítaně drobné zvěře, ptactva, pernatých dravců, malých šelem, lišek, ježků, veverek... Jezdím denně a není dne, kdy bych nebyl svědky nějaké lesní tragédie...

A se srncem, který se nedožil říje to dopadlo tak, že byl naložen do vany pro zvěř a odvezen hospodáři sousední honitby, neboť zhasl na pravé straně silnice, tedy za hranicemi MS Staré Zámky. Tímto mu děkuji a vážím si jej pro fér jednání, že srnce nepřisoudil Líšeňskému sdružení. Pomohl jsem myslivci naložit kus do auta, popřál s pravicí Lovu zdar, on pravil Lovu dík a rozloučili jsme se s pozdravem Myslivosti zdar!

Často nemyslivecká veřejnost nadává na členy Hubertova cechu. Však nebýt myslivce, srnec sražený autem by zhasínál pomalu v bolestech. To by se těm nadávkářům líbilo? Čest všem myslivcům, kteří svoji zálibu dělají srdcem, čest srnci z lesů okolem Horneku, čest všem ohleduplným řidičům.

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře