Na návštěvě u malého mokřadu.

23. březen 2016 | 09.45 |

mokrad

Na návštěvě u malého mokřadu.

Všiml jsem si ho teprve nedávno, přiznávám, a to kolem jezdívám pravidelně. Hned u silnice je v lese situovaný mokřad. Není nijak rozlehlý, přesto mě okouzlil. Když jedno předjarní jitro vycházelo slunce a já kolem projížděl, zaujala mě vodní hladina s odrazem paprsků slunečního kočáru. Hned jsem si říkal, jak tam zastavím, abych si udělal snímek. Byl jsem ale po noční a čekala mě ještě jedna, tak se mi nechtělo zdržovat před spaním a jel jsem domů. Návštěvu jsem si plánoval na druhý den a modlil se, aby byly stejné podmínky. Byly, takřka, jen na východě trochu opar. Přišel jsem po pěšince po krátké chůzi od auta a to místo mi učarovalo. Miluji vodu a přesně takové oázy, kde to na jaře musí prostě žít. Že vodu využívá i zvěř, to prozradily šlépěje srnčí zvěře. Ač nadosah silnice, navštěvuje tato místa nejspíš pravidelně. Jediný kaz na kráse mokřadu a jeho okolí byla hromada starých textílií, nějakých bund. Člověka překvapí, co vše na toulkách přírodou narazí. Plánuji tuto nepěknost vlastnoručně zlikvidovat a místu tak vrátit krásu jako před návštěvou neukázněného příslušníka druhu, jež si říká pán tvorstva. V okolí z jara začínaly rozkvétat jaterníky, malé fialové kvítky a s nimi též plicník lékařský. S oteplením jistě vyraší i petrklíče, jež koberci z fialové a bílé sasankové přispějí svěže žlutou. To teprve bude pastva pro oči milovníka přírody a fotografa. V "mém" mokřadu se též mohou vyskytnout čolci či žáby. Jen se tam nejspíš nedočkám pestrobarevného ledňáčka, třebaže z vody trčí překrásná odsedací větev, jež by se na snímcích s drahokamem našich řek vyjímala. Jako milovník ptactva ale určitě nemusím smutnit, neboť taková místa vždy lákají k odpočinku a napití. Když jsem vystoupil za chladného rána z auta, nestačil jsem se divit té kráse ptačího zpěvu, naprosto fascinujícímu projevu radosti ze života. Sýkory, drozdi, strakapoudí proklepávání kmenů stromů, to vše dotváří kulisu dokonalého místa na relax. Jen člověka tu a tam z rozjímání vyruší tůrování motorů aut z poměrně frekventované silnice mezi Líšní a Ochozem u Brna. V noci provoz téměř ustane a to je potom království divočáků, srnčího a lišek. I přesto nejedna lesní zvěř zaplatila daň nejvyšší za srážku s automobilem... objev každé mrtvolky mě vždy rozesmutní a že jsem jich za dva roky každodenního provozu na silnicích míjel... Ale nikdy né v místech mokřadu. Naděje tu je a je vůbec zázrakem, že taková místa v dnešních kulturních lesích existují. Děkuji za ně a přeji malému lesnímu mokřadu zachování. Tamní život plánuji nadále pozorovat a dokumentovat okem fotografa přírody.

mokrad 2

Zpět na hlavní stranu blogu

Hodnocení

1 · 2 · 3 · 4 · 5
známka: 0.00 (0x)
známkování jako ve škole: 1 = nejlepší, 5 = nejhorší

Související články

žádné články nebyly nenalezeny

Komentáře