|
 Únorové ráno... Jedno únorové ráno jsme plánovali s kamarádem Zdeňkem focení východu slunce na Babím lomu, kopci s pěkným výhledem nedaleko Brna. Ale ačkoliv jsem si nařídil budík a nastavil tu největší hlasitost, tak mě probudil o hodinu později právě Zdeněk, viditelně rozladěn, že čeká už 10 minut na našem místě srazu a kde že jsem. Tak jsem mu poděkoval za probuzení a vzkázal, ať jede krajinu fotit sám, vědom si svého hodinového zpoždění a nemožnosti dostat se na Babí lom včas. Mrzelo mne to, ale vstal jsem a při pohledu ven jsem se už do teplé postele nedostal. Zadal jsem si cíl, být před východem slunce v mém oblíbeném fotorevíru, kde bych se mohl setkat se srnčí zvěří. |
 Vlčí hlídka. Druhý únorový víkend jsem měl v práci volno. Vzácnou shodou volnem v stejný termín disponoval i kamarád Honza. A protože jsme se naposledy viděli na sklonku starého roku, už týden dopředu jsme domlouvali společnou akci v jeho fotorevíru, v jednom krásném koutu Beskyd. Do harmonogramu jsme zařadili kontrolu fotopastí a já přidal nápad nafotit si, či alespoň se pokusit zvěčnit na snímek plachého jeřábka lesního, kura už dnes vzácného, žijícího především v pohraničních horách. Sám jsem se s ním setkal pouze jednou v Jeseníkách, když odlétal s typickým frčivým zvukem křídel z borůvčí. Doma mám jako trofej jedno jeřábčí peříčko, přivezené z lesů Šumavy a zdokumentované stopy, taktéž z hor, sousedících s Bavorskem. Touha ulovit jeřábka na filmové políčko pramenila z nedávného nafocení onoho kurovitého ptáka na Honzově fotopasti. Současně jsem chtěl celou akci pojmout jako individuální pochůzku Vlčích hlídek, s nimiž už od loňského roku spolupracuji. |
 Říjnové Jeseníky. Měsíc dopředu jsem se těšil na to, že zavítám se svým kamarádem z Valašska do jednoho koutu divočiny kdesi na Slovensku. Tam jsem měl štěstěnu pokoušet o huňaté medvědy. Vše jsme domluvili, vyměnili si nemálo e-mailové korespondence, z Jirkovy strany velmi bohatě okořeněné zážitky z poslední doby. Chlap s železnými nervy, přestože stále produktivní část života věnuje dřevu, dojíždí za medvědy skoro každý týden a tak nemá o setkání nouzi. Jeho a vlastně i můj kamarád, výborný kameraman, jehož jsem na jaře při kalíšku slivovice poznal, musel nedávno čelit nebezpečí, zvanému naštvaná medvědice. Dostal se mezi matku a mládě. Ta s prskáním a vrčením přiskočila až na vzdálenost, že by jí mohl dát – jak se říká na Slovensku – bozk, napadnout přímo si však urostlého horala nedovolila. Nucen couvat, zjistil, proč medvědice vyváděla. A tak zase musel zvolit cestu k matce, přičemž se jí pro jistotu spodem vyhnul. Když mi ukazoval Jiřík fotografie chaty, jež se rozhodl "zkonfiskovat" medvědí samec, skoro mi vstávaly vlasy hrůzou. Přesto na druhou stranu lákalo mne to vzrušující setkání zoči – voči... |
 Jelení říje 2012 Mé milované hory. Vypínají se na dosah města Bruntálu. Nikdo jim nevezme jejich nepřehlédnutelnou dominantu – horu Praděd s vysokou věží. Snad jen chamtivá mlha může moderní chloubu nejvyššího vrcholu Moravy skrýt před zraky zvědavců. Ta když má svůj den, na horách je nevlídno. Má Jeseníky ráda, tato tajemná dáma, oděná v bílý závoj. Svoji lásku severomoravským horám vyznala i v den před svátkem svatého Václava. I když cestou z jihomoravské metropole nebe nabízelo krásně modrou oblohu, jen jsem vystoupil z autobusu na sedle Hvězda, viselo ve vzduchu plačtivo. |
 Od škodovky ke kudlance. Příběh neuvěřitelné smůly, mixované na konci se špetkou štěstí se odehrál v září. V druhé polovině měsíce, v němž vyměňuje příroda barvy ze zelené za rezavou a v horských hvozdech po nocích slaví svatby jeleni. V mých milovaných Jeseníkách právě začínali s hrami lásky, za nimiž stojí prostý pud, ten o zachování rodu. Nejsou to žádní tichošlápkové. Impozantní troubení dělá jelení říji tu nejpřitažlivější ze všech říjí v živočišné říši. Kdo jednou mohl zaposlouchat mistry muzikanty při podzimních koncertech, dá mi za pravdu, že ho chce slyšet stále, rok co rok, jen těžce na jelení svatbu čekává a nejraději by byl rád, troubili by celoročně. Jenže přírodní zákony se obejít nedají. Ještě štěstí, že jsou nastaveny dobře. |
 Samička ledňáčka říčního, familierně pojmenovaná Rozárka  Sameček ledňáčka říčního, familierně pojmenovaný Honza Jak šel čas s ledňáčky říčními. Milí čtenáři, v letošním roce jsem si dal za cíl věnovat se ledňáčkům říčním co nejvíce a přitom je co nejméně, ba vůbec! nevyrušit, abych je mohl pozorovat v jejich přirozeném prostředí a s přirozeným chováním. Kromě pořizování filmového materiálu za celou dobu pozorování jsem si dělal poznámky, které v časosběru níže uvádím. Mapují tak celý průběh hnízdění, počínaje příletem na hnízdiště, tokem, pářením až k sezení na vejcích, krmení mladých a následné vyvedení mladých a v rámci několika (doufejme) budoucích úspěšných sezón ledňáččích hnízdění bude mít určitou vypovídající hodnotu. Již nyní například vím, že po letech 2009, 2010 a 2011 a po letošním roce mohu s klidem čekat ledňáčky v poslední březnové dekádě. Velké poděkovaní patří dvěma mým kolegům a jedné kolegyni, kteří v ledňáččím království trpělivě čekali, když jsem já třeba nemohl. Nejen že pomohli dobré věci - trpělivě monitorovali každé chování ledňáčků, čímž dali vzniknout ucelenějšímu pohledu do ledňáččího života, ale taky si sami z pozorování odnášeli krásné zážitky. Co se týče letošního roku, je mé věnování se ledňáčkům rekordním. Od března, kdy se na potoce objevili, jim patří většina mého volného času. A žádné minuty, jež jsem u nich pobyl, nelituji. Pravdou je, že už mne to trochu v této chvíli (polovice července) unavuje, ale musím(e) vydržet do konce, abychom přinesli kompletní a ucelený pohled na průběh hnízdění ledňáčků říčních. Pěknou zábavu při čtení přeje Radim Kalivoda.
Pozorovatelé: Radim Kalivoda, Jana Vališová, Zdeněk Mojžíš a Štěpán Uhřinec Legenda: Pokud bude na konci každého jednotlivého zápisu u jména pozorovatele (F), či (V), značí to, že z tohoto pozorování jsou i fotografie (F) nebo video (V) Písmena F a M za údaji o krmení: F - female (samice), M - male (samec) Písmena ad za údaji o krmení a jiné: ad - adult (dospělec), Juv. - juvenilní, mladý pták
26.3. 2013 Úterý - Pozorován poprvé ledňáček - samec. Zdržuje se cca 2km od hnízdiště. Jana Vališová 27.3. 2013 Středa - Pozorován ledňáččí samec. Cca 2 km od hnízdiště. Ještě leží sníh. (F) Radim Kalivoda 2.4. 2013 Úterý - Pozorován ledňáček (viděn krátce - bez určení pohlaví) Stále na stejném místě. Ještě leží sníh. Radim Kalivoda 5.4. 2013 Pátek - Pozorován ledňáček (viděn krátce - bez určení pohlaví, však domněnka, že se jedná o samici) Radim Kalivoda 6.4. 2013 Sobota - Poprvé potvrzena ledňáčcí samice. Aktivita ledňáččího páru připomínající tok - vzrušené pískání a honění, stále stejná lokalita, zdržují se cca 2 km od hnízdiště. (F) Radim Kalivoda |
 Střípky ze srnčí říje 2013. Říje. Magické slovo, jež nenechá klidným žádného z pravověrných milovníků přírody. Zamyslím-li se nad důvodem, proč tolik přitahuje čas lásky, ať již naší nejběžnější zvěře srnčí, či svátek milování královské jelení zvěře, |
 Zázraky života. To jitro už od samého počátku rozhodně nepřálo chladu. Přišla první letní vedra. Ve vzduchu vládlo lepivé dusno, pondělní noc uprostřed šestého měsíce se dala nazvat tropickou. Přesto mne to lákalo k návštěvě azurových klenotů k Zlatému potoku. Předešlého dne totiž ke mě dorazila dobrá zpráva od kamarádky Jany, jež se mnou, Zdeňkem a Štěpánem monitoruje inkognito - z krytu - průběh hnízdění ledňáčků říčních. Zvěstovala mi vylétnutí prvního mladého rybaříka. Vše utvrdila krásnými fotografiemi mladičkého ledňáčka. |