Fotolovec | Fotolovy a jiné psaní

Když štěstěna přeje, aneb předjaří na Říčkách.

Již jen jeden den zbýval do kalendářního jara. Zimě se ale stále nechtělo předat otěže nejkrásnějšímu období v roce. Soudě, dle počasí, onu neděli. Těžké mraky se živě převalovaly oblohou. Chvilku zasvítilo slunce, to když se zbavilo jejich sevření. Však chvílí, kdy sluneční paprsky pohladily moji tvář, těch bylo pomálu. Po dvoudením dešti to ale byla příjemná změna. Sluníčku se ještě nechtělo hřát, jen zubatě se usmívalo. Za oknem teploměr nenaměřil ani pět stupínků nad nulou.

Příroda kontra člověk, aneb kdo komu škodí víc?

Již jsem si myslel, že to s naší přírodou a hlavně vztahem lidí k ní vypadá lépe, než dříve. Rozšiřují se k nám druhy, jež kdysi právě člověk vyhubil. Z ptačí říše jmenujme sokola stěhovavého (falco peregrinus), hnízdícího i na jižní Moravě. Nebo majestátní dravec orel mořský (Haliaeetus albicilla). Hnízdí u nás ve zvyšujícím se počtu. Díky důsledné práci ochranářů přírody a ornitologů, jež střeží jejich hnízda proti vykradačům.

Jak jsem se srazil se zastávkou.
Dnes večer jsem spěchal z práce domů. Po tříhodinovém přesčasu notně utahaný. Autem zatím nejezdím a tak musím využívat městské hromadné dopravy.

Předvánoční prasátka z Horneku.

Blízká setkání III. druhu.

Při fotografování zvěře v přírodě se mi občas poštěstí setkání se zvěří opravdu na blízko. Lajkům se může někdy zdát teleobjektiv například s 300mm ohniskem jako dlouhé sklo, s kterým kamkoliv dosáhnete. V podstatě je to pravda, přiblíží daleko. Ovšem při zvětšení na displeji fotoaparátu. K dobré fotografii se potřebuji ke zvěři dostat