Blízká setkání III. druhu.
Při fotografování zvěře v přírodě se mi občas poštěstí setkání se zvěří opravdu na blízko. Lajkům se může někdy zdát teleobjektiv například s 300mm ohniskem jako dlouhé sklo, s kterým kamkoliv dosáhnete. V podstatě je to pravda, přiblíží daleko. Ovšem při zvětšení na displeji fotoaparátu. K dobré fotografii se potřebuji ke zvěři dostat co nejblíže. U srnčí zvěře to bývá pro zobrazení celého těla zvěře s 300mm objektivem deset metrů. U portrétů se už vzdálenosti dále krátí. Když mám tedy to štěstí a přiblížím se, jsou to opravdu blízká setkání III. druhu. Pro mne jako lovce je to vzrušující, stát tváří v tvář "kořisti". Jako gepard přeopatrně našlapuji. Zvěř by mi na tak malou vzdálenost neodpustila ani jeden drobný prohřešek. Za hranicí dvou metrů už se nějaké to další přibližování nevyplácí. Zbývá trpělivě vyčkávat a sledovat každičký záchvěv, každý tik zvěře, zjistit její chování. Wildlife s přidanou hodnotou. Slyším, jak zvěř převaluje trávu, vidím, když je mi přáno, detajlně její světla, srst. Dlouhé chvíle s fotoaparátem u oka dva metry před zvěří pohody nepřidají. Dostavují se křeče, ale i třes, za který může lovecká horečka. Probouzí se ve mne pudy lovce, mající na dosah "kořist". Ve většině takto blízkých setkání při prvních stisknutích spouště se zvěř okamžitě zvedá a hledá spásný útěk. Až za drahnou chvíli, do 20m se ještě zastavuje, ohlíží, jakoby se vysmívala srnčí často beká. Toužím po snímku srnce, jenž na mne pohlédne. Nikdy jsem však tento okamžik nestačil zvěčnit na snímku. Vždy jen slecha napnuté zvěře. I ta dle mne vypadají na snímcích přijatelně. Posuďte ale sami.
Snímky jsou bez výřezů, ohnisko 450 mm eq. 35mm kinofilm. Při přepočtu ohniska se musí připočíst tzv. Krop faktor, jenž přidává 1,5x zvětšení díky menšímu obrazovému snímači než na kinofilmové zrcadlovce.
