Jak jsem se srazil se zastávkou.

Jak jsem se srazil se zastávkou.
Dnes večer jsem spěchal z práce domů. Po tříhodinovém přesčasu notně utahaný. Autem zatím nejezdím a tak musím využívat městské hromadné dopravy. Fajront byl 18:15 a autobus domů měl odjíždět od zastávky 18:30. Řeklo by se, spousta času. Než se ale člověk převlékne, (chtěl by se i třeba osprchovat, ale u nás v podniku by jste koupelnu nenašli) a než projde bezpečnostními rámy nějaká ta minutka uběhne. Cesta na zastávku taky zabere nějaký čas. Díky zimnímu času už v šest hodin večer vládla temná tma. K autobusu zbývaly tři minutky a již z dálky jsme s kolegou viděli, kterak najíždí do zastávky. Tradičně bývá nacpaný, jelikož dopravce odbavuje pouze jeden spoj až k Úzké, kam většina zaměstnanců ze dvou linek, končících v případě našeho tříhodinového přesčasu stejně...
Autobus už přistaven k zastávce a do odjezdu zbývala minuta. Dovnitř se hrnuly davy lidí, když v ten okamžik třeskla rána.
Mířil jsem do prostoru k předním dvěřím, jelikož tam nenastupovalo tolik lidí jako uprostřed. V běhu. Pak přišel těžký náraz a ten třesk. Měl jsem tu smůlu, že mi v cestě zavazelo sklo přístřešku zastávky. Plnou rychlostí jsem vrazil do skleněné výplně. První pocit po srážce se nedá popsat. Chaoz, nevěděl jsem co se stalo. Pozoroval jsem hvězdičky. Až v dalších okamžicích jsem si uvědomil že jsem vrazil do skla. Zapotácel jsem se a spadl na zadek. Hned jsem se ale zvedl a dobelhal se k už pomalu zavírajícím předním dveřím autobusu, čemuž jsem zabránil ještě vztyčením ruky... Měl jsem štěstí. Že sklo bylo nejspíš tvrzené, jinak bych asi proletěl skrz a mohl jsem se pořezat. Druhé štěstí: na hlavě jsem měl čepici a ta mi možná trošičku změkčila dopad na přední část hlavy, bez ní bych dost možná utrpěl menší otřes mozku. Nakonec to dopadlo dobře. Z šeredné srážky mám jen trochu pocuchané rty a chvíli mě bolely přední zuby. A to je třetí štěstí. Mám je všechny. :-)
Po této příhodě už vím, co je to, když se pták srazí se sklem a jaké nebezpečí na opeřence ve městech číhá. Mnoho okřídlenců na skleněné výplně doplatí. Kupříkladu krahujec, dravčík v rychlosti a zápalu při lovu vrabce. Takový případ se stal. :-(
Na sídlišti přímo do našeho vchodu vletěl menší pěvec do skla a zůstala po něm jen mastná silueta. Proto v dnešních kancelářských budovách a prosklených vitrnínách instalují siluety dravců, aby odradily malé ptáky - sýkorky červenky rehky vrabce atp. od vlétnutí do skla lstí, že tam na ně číhá predátor.
Inu, život někdy dává rány...  

28.12.2010, (c) Radim Kalivoda.