|
 Lasička lupičkou.
Bylo lednové sobotní ráno. Nahlédl jsem se krátce z okna. Rýsoval se pěkný zimní den. S typickým zimním počasím, téměř bez sněhové pokrývky a celkem jasno, až na pár obláčků. A tak jsem se vydal na lesní fotoloveckou procházku. |
 O nástrahách lednového rána.
Jedno sobotní ráno na sklonku ledna jsem se probudil do nepříliš pěkného dne. Na obloze vládla předvším mračna. Jen místy prostívala modrá obloha. I přes tuto skutečnost jsem byl ochoten vyrazit na pravidelnou pochůzku revírem s fotoaparátem, mým věrným Nikonem na krku. |
|
 Večerní procházka.
Na začátku srnčí říje jsem si udělal malou pracovně týdenní pochůzku revírem. Už byl večer a já se pomalu vracel po polní cestě. |
 S Krahujci na hnízdě.
Krahujec obecný. Malý dravec, který svou stavbou těla přesně pasuje do prostředí, v kterém žije a loví. Je to lesní dravec, využívající momentu překvapení. Na zimu se však často stahuje i k lidským příbytkům, ke krmítkům, kde poměrně snadno uloví svou nejoblíbenější kořist – vrabce. Samici, která je výrazně větší, jak to již u dravců bývá, se podaří zdolat i pták velikosti hrdličky.
Pro krahujcovu bojovnost a nespornou odvahu, kterou při lovu nasazuje, patří tak mezi mé nejoblíbenější dravé ptáky. |
 Povídání o ledňáčkovi Jarní slunce svítilo nad Mariánským údolím. Makadamovou cestou v dopolední špičce kráčely dvě postavy s podivnými zavazadly. Já s Honzou Ovesným, ruce ověšené stativy na krku fotoaparáty a pod paží jsem ještě k tomu vláčel Honzův fotostan. Konenčně jsme přišli na místo. A již při příchodu se nám ozval písknutím. Oběkt našeho pozorování a fotografování. Drahokam našich řek, ledňáček proletěl proti proudu meandrující říčkou. |
|
 V pátek, na Boží hod vánoční, kolem oběda šedé mraky uvolnily svou náruč slunečním paprskům. Zastihla mě ta událost doma. Jen chvíle stačila k tomu, abych se v tento čas vydal na potulky za přírodou a jejími obyvateli. |
 Září bylo v půlce, počasí více než pěkné. Celou cestu z Brna svítilo slunce. S Lubošem Pasekou, mým kamarádem jsme mířili na Praděd. Naplánovány byly tři dny pobytu. |
 Povídání o jelení říji, svatováclavském ránu a jelenu Pepovi.
V čase, kdy ještě vládla za okny venku i v pokoji černočerná tma, zazvonil nevybíravě budík. Co naplat. Každý špás něco stojí. My, co fotografujeme zvěř v přírodě, nějaké pozdní vstávání neprovozujeme.
Hodiny ukazovaly půl paté ráno. Postupně jsme se všichni tři probudili. Zdálo se ale, že přecejen půl paté nebude to ono. Že je ještě čas. Možná by jsme se shodli v dalším spánku, kdybych se nepřinutil vstát, otevřít okno a jako doma po zvyku před lovem v revíru zkontroloval oblohu. Okna byla zamlžená. Už ve mě hrklo, že je stejná situace venku. Kdo zná Jeseníky a zdejší počasí, nenadálá mlha ho nepřekvapí. Nervozita opadla poté když jsem uviděl světla hotelu na Ovčárně. Druhým pohledem jsem uviděl hvězdu a pak už s radostí otevřít okno.
Jasná obloha s tisíci blikotajícími hvězdami slibovala pěkné ráno. |
 Kamzičí anabáze. Jedno nedělní ráno protnul ticho mého pokoje zvuk budíku. Vše spalo, jen já, zanícený fotograf přírody musel vstáti z vyhřátého lůžka. Musel? Nemusel jsem. Já přímo chtěl. Den před tím jsem si vzal do hlavy, že se do Jeseníků v neděli podívám. A vůbec mi nevadí, že jen na jeden den. |
 Co se skrývá v ječmeni?
Ten den byl jako stvořený k večerní návštěvě revíru. Jen co to šlo, vydal jsem se tedy v chlad lesních strání. |