
Po dešti.
Srpnové ráno.
Prase přes cestu.

U strakapoudů
Byl pátek ráno a mě začínala jednodenní dovolená. Přesto že bylo ráno celkem pěkně, nechal jsem svoje tělo alespoň jeden den v týdnu vyspat. Pokud se tím pořádným vyspáním dá počítat vstávání v osm.
Přivábený.
Celý můj příběh začíná ještě v hluboké noci, kdy ještě neděle byla mladá. Probudil jsem se. Zpocený. Zdálo se mi totiž že už mám stávat, že již je čas. Nahmatal jsem ve tmě mobil, a zeleně podsvícený displej mi zasvítil do obličeje. Čas ukazoval dvě hodiny v noci. Teprve až nyní jsem se pomalu uklidňoval. Otevřel jsem okno a zjistil jsem že je jasno. Výborně, děkuji, snad to vydrží do rána.