Na stříbrnou neděli.

Probudil jsem se do pěkného nedělního rána. Příjemně mne hladily sluneční paprsky. Ovšem za oknem vládla zima. Jasná noc tomu napomohla. Teploměr ukázal tři stupně pod nulou. Dlouho jsem se ale nerozhodoval, nedělní plán byl jasný. Dva předchozí dny a tři noci číhala na pohyb fotopast. Umístil jsem ji k srnčímu ochozu s vírou v některého pěkného srnce, či černého štětináče. Ale tři noci mi moc klidného spánku nepřinesly. Po předchozích zkušenostech jsem měl obavy, aby po srnčím ochozu nad Samostřípkou neprocházel příležitostný lapka.

Stromy versus billboardy.

Stromy u silnic jsou příčinou množství smrtelných nehod, shodly se dopravní statistiky. A tak musí z českých silnic zmizet. Aleje, které sázeli podél silnic lidé v dobré víře zkrášlení jinak šedých asfaltových pruhů vlnících se krajinou, stromy, jež nám poskytují stín ve dnech horka, krásu svých listů v podzimním období i plody jako potravu pro třeba pro ptactvo - nejednou v zimním období podrží brkoslavy, káňata zase při čekání na sražené zvíře.

Takto chci fotit na jaře ledňáčka při vletu/vzletu do/z vody. S tím, že se změní pár věcí:
Voda ještě do jara stoupne, takže budu mít objektiv až u hladiny (třeba 2cm, aby mě do sluneční clony nenatekla voda), pro dosažení co nejlepší hloubky ostrosti.

Povídání od Bobří řeky.

Začalo to vlastně uplně nevině. Již dlouho u nás v Brně panuje inverzní charakter počasí. Několikrát jsem sice v mlze zabloudil do Mariánského údolí, ruku v ruce s širokoúhlým objektivem, abych se pokusil přiblížit atmosféru mlžného Horneku. Přitom se zadívat na své ledňáčky. Ale ti se z oblíbených míst vytratili. Jednoduše, neviděl jsem za dvě vycházky ani jedno jejich azurové pírko a nezaslechl jsem jejich pískání. Myslím si, že přelétli jinam. I stálý pták se může pohybovat v oblasti až 50km. A cožpak tažný ledňáček. Ten si přes zimu loví až ve středomoří.

Listopadová zklamání...

Na druhý listopadový den vprostřed pracovního týdne jsem se těšil. Konečně jsem měl zavítat vstříc nejvyššímu vrcholu Jeseníků. Díky kamarádovi Zdeňkovi, zapálenému fotografovi přírody (za což mohu já) a jeho Zafiře. Jedině autem se totiž dá zdolat bezmála dvěstě kilometrová trasa. Autobusy, jimiž jsem byl zvyklý v létě jezdit v lůně Jeseníků, asi z úsporných důvodů přestaly jezdit ve vhodný čas. A tak bych se nyní autokarem dostal do nejvyšších patrií k vojenské zotavovně Ovčárně až po poledni. A to je pro mne jako fotografa přírody, využívajícího ranní aktivity zvěře a taky příhodného světla, nevyhovující.

Podzim s ledňáčky v Mariánském údolí.

Sobotní dušičkový den se probudil do pošmourného rána. Nad Brnem vládla zatažená obloha s nízkou oblačností. V takové dny obvykle zůstávám doma. Ovšem tentokrát jsem udělal vyjímku. Letošní podzim je díky teplu obzvlášť vydařený a listy stromů před opadáním hýří skvostnou paletou barev typických pro toto roční období. Kupodivu, z počasí jsem měl radost. Možná mě "nakazil" kamarád Honza Ovesný, jenž si v mlhavých a deštivých dnech přímo užívá. Ale faktem je, že se mi při podmračném dni fotografuje podzimní atmosféra v přírodě lépe.

Jak jsme fotili na Soutoku.

Dnes ráno jsem místo práce vstával ještě o půl hodiny dřív – o půl paté a s kamarádem jsme jeli směr Břeclav.

Podzimní ráno v Mariánském údolí.

Jednu říjnovou neděli ráno, ještě za tmy jsem kráčel silnicí od konečné padesát osmičky od hřbitova silnicí směrem na Ochoz. Dalo se jít lesem, ale zapoměl jsem baterku. Za půl hodiny jsem už stanul na vyhlídce Hornek. Mám ta místa rád, neboť ze skalní vyhlídky je výhled na celé Mariánské údolí.

Môj prvý medveď.

Bolo to na jar v jedných Slovenských horách. Koncom apríla sa ešte na severných svahoch držali posledné zvyšky snehovej pokrývky. V tej som našiel zapadnutého vzácného čolka?, uvezneného v ľudskej stope. Mal krásne oranžové brucho. Oslobodili sme ho a mali sme radosť zo stretnutia s týmto obojživelníkom.

Na návštěvě v járku.

Pro všechny nedočkavé hlásím: po počátečním neúspěchu na Pradědu, kdy mi fotopast zachytila kymácející větev ve věrnu a to na všech 507 souborů, až do zaplnění karty a vybití nekvalitních baterek jsem měl zálusk na "opravky". A tak v pátek 9.9., místo odjezdu na Slovensko, to když jsem se samotným těšením "sekl" s odjezdem o týden, nechal jsem sbalené věci doma, zato však jsem popadl krabičku jménem Acorn a dopoledne místo práce s ní pádil do lesa.