Intermezzo s krahujcem.
Čas od času se nedá nic dělat a i když mě to táhne ven, musím zůstat doma. Ať už kvůli pracovním povinnostem, či díky nepřívětivému počasí. Stejně tak, jako první únorovou neděli. Celý víkend se nesl ve znamení špatného počasí. Sobota propršela a tak jsem využil situace a natřel dva skorcovníky, jež v nejbližší době vyvěsím u Zlatého potoka. V neděli ráno jsem měl naplánovánu pochůzku právě kolem zurčícího a životem kypícího Zlatého potoka. Dlouho jsem v těch místech neprocházel a chtěl jsem se ujistit v jakém stavu jsou již dávno vyvěsené dva skorcovníky a zda-li na potoku nezahlédnu jejich nájemníky. Při posledních prosincových toulkách kolem potoka mi skorec krásně zazpíval. Mám rád libý švitořivý hlas "vodních kosů", patří v ptačí říši mezi mé nejoblíbenější.
Nedělní ranní vycházku jsem ale musel zrušit. Čekaly mne jisté kuchařské povinnosti. Mezitím, než se rozmrazilo maso, jsem si skočil do dílny dodělat nátěr budek. Rutinní nátěr světle hnědou barvou mi zabral jen pár minut. Další čas čekání na ideální stav k zpracování kuřecích prsou jsem věnoval pohledem z okna. Hned vedle otvoru, jímž do mého pokoje proudí sluneční paprsky, roste dobrých osmadvacet let líska. V čase zimním její větve hostí velké množství drobných pěvců. Stahují se na semínkovou krmi, jež jim celý rok servíruje sousedka u vedlejšího okna. Snad krom temné části dne je na stromě živo. Výčet opeřenců, jež jsem již ve větvoví naší lísky pozoroval je úctyhodný.
Zaznamenal jsem
sýkoru modřinku,
sýkoru koňadru,
sýkoru babku,
sýkoru uhelníčka,
pěnkavu obecnou,
pěknavu jikavce,
stehlíka obecného,
brhlíka obecného,
zvonka zeleného,
čížka lesního,
dlaska tlustozobého,
sojku obecnou,
strakapouda velkého,
červenku obecnou,
lejska šedého,
havrana polního,
holuba věžáka,
holuba hřivnáče,
hrdličku domácí,
králíčka obecného,
vrabce domácího.
a krahujce obecného.
Intermezzo s posledním jmenovaným se událo právě ve chvíli, kdy jsem vykloněn z okna s fotoaparátem na krku čekal na drobné pěvce, jež sednou a spočinou ve větvoví lísky. Třeba přiletí dlask, doufal jsem v opakovaný přílet pěvce s tak pevným zobákem, že jím dokáže rozlomit pecku. Nedlouho předtím jsem úspěšně udělal záběr modřince, usednuvší méně než tři metry od objektivu. Zaostřovat jsem musel s ruční pomocí, neboť na přepínači teleobjektivu mám nastavené automatické ostření od tří metrů. Soustředil jsem se zrovna na sýkoru koňadru, když v tom se odspodu zprava mihl stín. K větvi s koňadrou se vysokou rychlostí přiřítil krahujec! Ostrým manévrem změnil v poslední chvíli směr, neboť by se zabil o zeď. Svůj vyhlídlý úlovek ale nestačil uzmout. Koňadra si zachránila holý život úletem. Vše se událo během několika vteřin. Malý bojovník proletěl kolem mé hlavy a zmizel překvapenému fotolovci z dohledu za blízkým smrkem. Ještě hodnou chvíli nato jsem propátrával okolí, však bez úspěchu. Tělem drobný, ovšem duší velký bojovník dokázal uniknout mým zrakům. I tak v mysli navždy zůstane moment neúspěšného útoku na sýkoru koňadru, jež se udál v mé bezprostřední blízkosti. Díky patronko všech lovců Diano za tento zážitek!
Událo se v Brně - Líšni 3.2. 2012 v 9:50 hod.