Večerní srnec od Břesk

Večerní srnec od Břesk.

Malý zážitek z letního večera se mi podařil ve čtvrtek 9. srpna. Když mi rodiče po příchodu z práce zvěstovali zprávu, že za chvíli odcestujeme za babičkou na chalupu, těšil jsem se na ves, na les, ba i pole lány. Věděl jsem, že tam si večer po sekání trávy příjdu na své. Horko posledních dní ustalo, teploměr ukazoval dvaadvacet celsiových stupňů, zkrátka ideál. I zvěři se myslím ulevilo. Odpoledne ještě svítilo slunce, čím blíže však k večeru, mraků přibývalo a přidal se i vítr. Na moment mi to připadalo jako závan podzimu. I přesto jsem vpodvečer šoulal za zahradou na louky zvané Břeska. Vytáhl jsem foťák, vábničku, maskovací kuklu. Několikrát jsem zavábil hlasem srny. Nic se nedělo. Louka žila poklidným nastávajícím večerem. Popošel jsem kousek a usedl na vyvýšený drn. Předemnou si na něm hovila bažantí slepice. Nepřistihl jsem ji, zanechala po sobě peříčko... Trochu to štípalo a tak jsem si nakonec musel sednout na starou čapku, jíž jsem nosil ještě jako malý kluk. Rozhled jsem měl pěkný, seděl jsem na vrchu louky a viděl jsem na křoviska dole, odkud mohlo vytáhnout srnčí. Už dříve jsem si na této louce všiml výtlučků srnce. Tedy pro nic zanic sezení nebylo. Chtěl jsem si počkat a obeznat nějakého parůžkáře. Zavábil jsem hlasem říjné srny. "fiiu, fiiu, fiiiu." Netrvalo ani minutu a najednou se mi ukázal. Jako duch se zjevil nalevo odemne, vzdálen na padesát metrů. Jistil směrem ke mě, ale to už jsem krásného srnce sledoval v hledáčku. Neodvažoval jsem se udělat jediný pohyb, vyjma několikerého tisknutí spouště, na louce jsem byl nekryt. Doufal jsem, že nerozezná nehybnou postavu. Vítr jsem měl příznivý. Vteřiny jištění srnce se zdály nekonečné. Jak dlouho ještě vydržím zůstat nehybný, tázal jsem se sebe sama v duchu večerního fotolovu. Konečně. Srnec udělal několik kroků, zdálo se, že půjde ke mně. V té chvíli jsem co nejtoužebněji zavábil zaláskovanou srnu. Nepomohlo to. Trofejově nepravidelný šesterák silných lodyh s hmotou dole zašel za teréní vlnu a ačkoli jsem jej ještě dlouho čekal blíže ke mně, srnce jsem se nedočkal. Asi zjistil, kdo jsem a tak po tajnu zmizel v křoviskách. Nicméně zážitek to byl pěkný, děkoval jsem za něj bohyni lovu, Dianě. Tajně doufám, že se s tajemným srncem poznám více osobněji.