Čas jeleních lásek se blíží...

Čas jeleních lásek se blíží...

Srpen je u konce. Svými chladnými rány mne vždy dokáže naladit na tu správnou vlnu. Údolí zalitá mlhou, na polích pichlavá strniště s prorůstající čerstvou travičkou. Také ta vůně lesa a zetlelého listí.

S prvními slunečními zářijovými dny si vánek pohrává s tenkými vlákny. Začíná Babí léto. Zatím co většina přírody se už chystá na zimu, probudí chlad a zlátnoucí listnaté lesy v královské jelení zvěři touhu předat dále geny novému pokolení. V její krvi začíná proudit vzrušení. Ne však jen jí.

I mně. Již od posledních srpnových dní. Neodolatelný a velmi zvláštní, chvějivý pocit opanuje můj podbřišek, ba celé tělo a toužím jako každý rok být s parohatými králi, prožít s nimi čas jelení říje.

Snad ještě více, než setkání s pánem říjiště za světla, užívám si noční poslechy. Atmosféra při nich je neskutečně magická. Napíši-li čtyři slova – vrcholící horská jelení říje – mám pocit, jako bych se ani nemohl nadechnout a celý se vzrušením chvěji.

V hluboké noci se ozývají z kopců mocným troubením majestátní páni. Oznamují, že právě jen oni mají výsadní právo podílet se na předávání genů. Běda jelenovi, jenž zákon přírody nechce dodržet, stihne jej výprask hlavního jelena – vládce harému laní. Ten pak svoji výhru nad ním přednese ve vítězném ryku, z něhož jistojistě zamrazí každému pozornému posluchači.

Je chladno a zem hostí první mrazíky. Nebeská klenba zářící milióny hvězd, prolétající bolid. Ano, to je ta správná kulisa, jenž nepasuje nejlépe k ničemu jinému, než k času lásek jelenů.

Jsem nesmírně šťasten a naplněn blahem, prožívám každý rok jelení říji celým svým srdcem. Těším se na neopakovatelnou atmosféru, na moje kamarády, na čarokrásné hory Jesenické, těším se na chlad a pohled k nespočtu hvězdám, těším se na první jelení zatroubení. Jak je ten čas úchvatný. Brzy naviděnou, Jeseníky.