Na návštěvě u skorců.
V půli dubna jsem jako každý týden dalekohledem kontroloval budku skorců vodních. Vypadalo to, že ještě sedí na vejcích, ale už každým dnem měli přijít na svět malí skorečci. Na rychlo jsme na nedělní ráno domluvili fotolov na toho potápěče s bílou náprsenkou. Až ze Vsetína přijel a naše Mariánské údolí uvítalo Jeníka Ovesného. Často jej vítává a jsem tomu rád, neboť úspěch a radost ze zážitků při fotografování přírody, sdílí li jej víc než jeden fotograf, je tím pádem mnohem krásnější. V předvečer jsem opět nachystal kryt, tentokrát se žádné ˇvzrůšo" nekonalo. :( Opět málo spánku a v neděli ráno jsem málem zaspal. Naštěstí jsme se s Honzou na místě určení setkali a mohli jsme po šesté kráčet lesem, pěkně hopem z kopce k potoku. Pak šup rychle do krytu a vydrželi jsme sedět až do jedné hodiny. Ale bylo na co se dívat. Skorci se střídali na sezení na vejcích. Koupali se, protahovali, sameček (asi) zazpíval taky svoji melodickou písničku a v samém závěru jeden vtip. Chtělo se mi... Vykoukl jsem z krytu a co nevidím. Na protějším břehu si to prochází nějaký fotograf, v zeleném. Tak říkám Honzovi. "Jendo, divej, nějakej chlap s teleobjektivem!" Záhy se však z chlapa mění postava v jednu fotolovkyni. Tak to jsem se tedy felil, promiň Jani. ;-) Zasmáli jsme se, užili si pozorování jinak plachého vodního kosa a zkrátka bylo nám fajn. V jednu hodinu jsme urychleně kryt sbalili a odebrali se na klidnější místo. Už zbývalo jen moji pomůcku v ukrytém sledování zaházat větvemi a listím v jednom mém oblíbeném místě, čímž jsem zamezil nalezení krytu nepovolanými osobami. :-) Honzo, ještě hodně takových našich lovů. Děkuji Ti!