Prvního března...

Prvního března...

Na pátek s datem prvního března jen tak nezapomenu. V tento vskutku předjarní den jsem prožil pěkné chvíle v lesním chrámu. V pravé poledne jsem se vydal do lesních koutů, omrknout místa, kde bych zamaskován čekal na výra. Úvodem mne však potkal smutný nález. Hned vedle cesty jsem objevil staženou kůži ze srnčího kusu. Místo notně zapáchalo, pytlák svůj ohavný čin provedl dle mého odhadu před týdnem. Po vyhlédnutí místa pro monitoring výrů jsem zašel na jedno z hnízdišť krahujce do modřínového lesíku, abych si zdokumentoval a detailně po čtyřech – jak je u mne ve zvyku – prohledal dravcovo trhaniště. Průzkum poukázal na zbytky mladý strakapouda, kosa a holuba. Tři ptačí druhy zpracovával krahujčí zobák na zbytcích bunkru po airsoftových vyznavačích, tedy využívané místo. Nedaleko odtud na modřínu je staré hnízdo, spolu s několika dalšími po celém lese. Loni jsem na tomto hnízdišti nebyl v době hnízdění, takže nevím, které používali. Každopádně letos tam asi také zahnízdi. Včera jsem nad oblastí pozoroval proletět krahujce a dnes krahujec kroužil vysoko nad lesem s dvěma káňaty, jež mají hnízdo obřích rozměrů nedaleko na vysokém modřínu. S káňaty jsem si i "pokecal". "Viéé" Umím napodobit jejich hlas, vcelku jednoduše pískáním. Reagují na něj dobře. S myšilovy jsem si povídal u příležitosti sbírání a hledání peří roztrhaného kalousa. Nedaleko krahujčího hnízdiště, přesto vím, že za ulovením naší nejobyčejnější sovy nestály krahujčí pařáty. Snažil jsem se najít místo, kde úspěšný lovec sovu trhal. Nicméně bez úspěchu, na celkem velkém území několika desítek metrů čtverečních jsem objevil prakticky jen letky a peří z pravého křídla. Několik letek jsem si schoval pro založení sbírky peří. To sbírám již nějaký čas od mládí, ale od nynějška na věc půjdu systematicky. Každý list s peřím jednoho druhu ptáka v pořadači bude opatřen jménem a lokalitou. Uvažuji i o databázi v počítačové verzi a o zanesení souřadnic do mapového podkladu Google maps, tak, abych měl podrobný přehled o svých nálezech a taktéž z nich po čase něco vyčetl. A kterýže predátor ulovil kalousa? Jednoznačně pernatý dravec. Poznal jsem to podle znaků vytrženého pera. Čistě, jakoby pinzetou vytažené svědčí o práci právě pernatého dravce. Zatím co vykouslé pero je vizitkou šelmy, jež na svět přišla v noře. Kalousa ulovil výr. Král nočního lesa s oblibou uchvacuje kalousy, puštíky, krahujce, jestřáby... Snad proto, že je považuje za konkurenty. Zvláštní apetit výra mne překvapil nejednou. Před rokem v květnu jsem nedaleko odtud, na kraji rozlehlého lomu objevil taktéž zbytky roztrhaného kalousa. Nejspíš jím nakrmil své mladé. V měsíci lásky již výři dávno krmí, zatím co krahujci ještě obvykle sedí na snůšce.

.. Ticho lesa při hledání kalousích per náhle narušil hřmot motorů. Nevěřil jsem vlastním očím, ani uším. Přímo lesem mezi stromy, v místech krahujčího hnízdiště se proháněli sem a tam dva vyznavači mnou nepochopené zábavy v jízdě mimo cesty na terénních motocyklech. Myslí pojednou prostoupila zlost. Tázal jsem se sám sebe, proč se takto dnes lidé chovají k přírodě. Raději jsem se po čas pobytu blízkých motorkářů skrýval. Jistě vědí, že myslivci jim vykopali válečnou sekeru a co sám bych zmohl. O nějakém okřiknutí raději ani nemluvě. Sklidil bych jen prachsprostý výsměch od osob oděných do sportovních kombinéz... Vracel jsem se domů rozladěn. Další kroky zpět do lesního chrámu vedly po páté hodině. To se rýsoval ideální čas pro poslech výrů, jejichž tok jsem na stejné lokalitě slýchal dva minulé večery po sobě. Jenže tentokrát největší sovy mlčely. Možná za tím stál běžec se psem. Předešlý den proběhla běžkyně se psem, jež vyplašila výří pár. Krok za krokem potichu jsem kráčel lesními cestami až do postupného sestmění. Neměl jsem s sebou čelovku, nechtěl jsem riskovat neosvětlen pohyb potemnělým lesem. V moment, kdy jsem se vidal na zpáteční cestu se mi zazdálo, že jsem výra zaslechl. Však daleko od svého stanoviště. Již za tmy se opět ozval. Tentokrát zřetelně. A nedlouho po tom se mým zrakům a sluchu odehrála scéna jako s Hitchcockova hororu Ptáci. Nad silnicí, po níž jsem se ubíral k líšeňskému hřbitovu, přelétlo s neobvyklým povykem hejno přibližně dvaceti vran. Předcházel tomu tajemný svist. Pátral jsem v lesní temnotě, kdo či co ten zvuk vydává a již se nad korunami stromů objevily černokněžníkovy služky. Přilétly z lesa z míst, odkud nedlouho před tím zahoukal výr. Možná ten je k smrti vyplašil. Mimo denních a nočních dravců si král noci rád pochutná i na vráně. Závěr pochůzky za výry pak naštěstí nepřinesl žádné překvapení typu krákavých vran. Několikrát jsem ještě tiše naslouchal lesu, nezaslechnu-li náhodou hlasový projev výra v toku, avšak ten večer se mu do vyznávání lásky partnerce nechtělo. Přesto jsem procházku hodnodil podle školského klasifikování nízkou známkou.